Hned na začátku své první zahraniční štace se sice na půl roku zranil, ale po návratu mezi tyče znovu září.
V červnu to byl rok, co se třebíčský rodák Ondřej Mastný stěhoval do anglického Manchesteru.
„I přes zranění si ho nemohli vynachválit, ke všemu přistupuje naprosto profesionálně,“ neskrývá spokojenost manažer pro rozvoj hráčů z agentury Sport Invest a Mastného mentor Luděk Mikloško.
Ačkoli mu první rok neodstartoval podle představ, pracoval na sobě a po návratu zpět do plného zatížení sklízí chválu trenérů akademie Manchesteru United.
„Musel absolvovat půlroční proces rehabilitací a teprve až od ledna začal s tréninky. Teď se dostává i do zápasového tempa a spousta trenérů mi říká, že není vůbec znát, že by nějaký půlrok ztratil. Právě naopak, že mu to možná i v něčem pomohlo,“ chválí klienta bývalý brankář národního mužstva.
Zranění však nebylo jediným problémem, se kterým se na startu nové fotbalové kapitoly musel Mastný potýkat. „Myslel jsem si, že s jazykem to tak těžké nebude. Ale minimálně tři měsíce mi zabralo, než jsem si zvykl na přízvuk a začal rozumět všemu, co řeknou,“ odhaluje nečekané potíže.
A cizí řeč nebyla to jediné, co si musel brankář reprezentační „osmnáctky“ osvojit. „Nejtěžší pro mě bylo samo zabydlení se a hledání nových kamarádů. Musel jsem si také zvyknout na trochu jiný fotbal, mnohem silovější a dynamičtější,“ poukazuje na fakt, že silová příprava v Anglii patří mezi priority.
V novém prostředí se však rozkoukával jen chvíli, po pár týdnech už věděl, co a jak. Pomohli mu ostatní středoevropští legionáři v týmu do sedmnácti let.
„Celý tým byl přátelský, ale pomáhali mi především Slovák Martin Šviderský a Lukasz Bejger, který je z Polska. Možná i pro to, že s nimi trávím nejvíce času a bydlíme ve stejné rodině,“ představuje kolegy, s nimiž se vídá nejčastěji.
Letní příprava je náročná, soutěž o to těžší
Prostor pro zimní přípravu v Anglii nemají, proto se co nejvíce snaží nachystat v letní přestávce.
„Letní příprava je těžká. Máme dvou až třífázové tréninky propojené s posilovnou a o víkendu zápas. Jak se ale příprava blíží ke konci, tak si na to člověk zvykne a jde to,“ přiznává Mastný, že jsou tréninkové dávky přizpůsobeny přibližujícímu se ligovému ročníku.
Tréninky jsou prý vesměs stejné jako v Česku. „Jediné, v čem bych řekl, že jsou jiné, je intenzita. Jinak mi cvičení přijdou plus minus stejná,“ srovnává složení jednotlivých tréninkových úkonů.
Hlavní rozdíl mezi anglickými mládežnickými soutěžemi a dorosteneckými ligami v České republice vidí nejen v silové připravenosti a individuálních zdatnostech mladičkých talentů, ale především v celkovém vnímání mládežnického fotbalu.
„Největší odlišností je to, jak je už i kategorie U18 celkově vnímána. Zápasy jsou vysílané klubovou televizí, lidé se po nich fotí s hráči a mají je za vzor,“ nastiňuje to, že také členové mládežnických akademií jsou pro anglické fanoušky celebritami.
Vnímání brankáře je stejné. Chtějí po něm, aby stál vysoko a chytal soupeřovy nákopy. „Ale to po mně chtěli už v Jihlavě,“ předkládá, že se nic přeučovat nemusel.
Mastný sice spadá do kategorie U18, ale v kontaktu je i s trenérem z týmu juniorů. S ostatními gólmany udržuje kamarádský vztah: „Rivalita mezi námi je, ale jen v tom dobrém slova smyslu. Na hřišti spolu trávíme nejvíce času, protože společně chodíme s trenérem brankářů dřív na trénink, abychom toho více stihli.“
S kolegy ze slavného A týmu se moc nevídá, ale když, tak to stojí za to. „Potkáváme se s nimi v posilovně a na obědě. Je skvělé vidět je naživo a mít možnost si s nimi popovídat u oběda,“ užívá si Mastný každou možnou chvíli se slavnějšími kolegy z organizace United.
Školu studuje dálkově, jazyky se učí se spoluhráči
I po svém přestupu zůstal studentem gymnázia. „Ve škole mi vyšli vstříc a upravili mi studijní plán podle mých potřeb tak, abych mohl být klasifikován,“ děkuje vedení a učitelům Gymnázia Jihlava.
V akademii mají také lidi, kteří propojují školu s fotbalem. Díky nim se společně s ostatními spoluhráči může učit angličtinu. „Máme zde třídu, ve které jsme jen cizinci a učíme se dohromady,“ vysvětluje talentovaný gólman.
Škole se snaží věnovat i o volném čase. „Přes víkend končíme v tréninkovém centru přibližně kolem třetí odpoledne, pak máme volno a můžeme si dělat víceméně, co chceme. Já se snažím dohánět školu. Mám domluvené konzultace s učiteli v Česku, kterým mockrát děkuji za ochotu,“ odhaluje, že volného času mu moc nezbývá.
Rodinu navštěvuje jen párkrát za rok, dané termíny jsou Vánoce a čas na dovolenou po konci sezony. Domů se ale snaží dostávat občas i na prodloužený víkend. „Když jsou nějaké dva tři dny volna, tak si zaplatím letenku a letím domů. Aspoň na chvíli,“ využije každou možnost k návštěvě domova.
Rodiče za ním občas také cestují. A nejen oni. „Ze školy za mnou také párkrát byli,“ nevyhýbá se nutné kantorské kontrole.
Na náhradní rodinu ani na jídlo si nijak zvlášť zvykat nemusel. „Rodina, u které bydlím, je opravdu skvělá. Jídlo je tu také výborné. Jsem tu naprosto spokojený,“ oplývá spokojeností.
Přišel i o vytoužený šampionát
Zranění mu znemožnilo bojovat o místo v nominaci na mistrovství Evropy hráčů do sedmnácti let.
„Trenér reprezentační U17 ho chtěl alespoň vidět na předturnajovém kempu, kde s týmem strávil asi tři dny,“ líčí Mikloško.
„Trenéři si ho chválili a říkali, že na něm pauza není vůbec znát. Samozřejmě Ondru mrzelo, že s nimi na šampionát nemohl odcestovat, ale v týmu už byli kluci, kteří v reprezentaci podávali dobré výkony. Trenér U17 poté doporučil Ondru na přípravné utkání reprezentace U18, kterou vede pan Kozel, a ten byl s Ondrou velice spokojený,“ popisuje Mikloško nešťastnou situaci.
Mastný souhlasí: „Moc mě mrzí, že jsem s týmem nemohl odletět. Bylo to něco, na co jsem se opravdu těšil. Chtěl jsem bojovat o místo brankáře, který odcestuje na turnaj. Bohužel mě zranění vyřadilo ze hry, ale s tím se nedá nic dělat. Věřím, že se na podobný turnaj ještě podívám a užiji si ho s týmem.“
Budoucnost je v United otevřená. A nejen pro něj
Exjihlavský fotbalista má našlápnuto k zářné kariéře, dle slov svého mentora, který je s ním v úzkém kontaktu, však musí vytrvat.
„Věřím, že Ondra má povahu takovou, že vidí možnosti, jaké má, a chce využít prostředí, ve kterém je, se vším všudy. Tak aby se posouval co nejdál. Teď podává velmi solidní výkony a myslím, že má slušně našlápnuto,“ je si vědom bývalý brankář West Hamu United.
„Důležité bude, aby chytával pravidelně za U18, popřípadě za starší. V reprezentaci ukázal, že je opravdu kvalitní brankář a že s ním musí počítat, což je pro něj taky důležité,“ je přesvědčen Mikloško.
Nejbližší cíl? Vybojovat trofej s mladými ďábly
Český brankář akademie Manchesteru United doufá, že šanci dostane. Nejprve však tíhne po trofejích s mladými ďábly.
„Nejbližším cílem je vyhrát jeden ze tří pohárů, které jsou ve hře. A to Premier League Cup, FA Youth Cup a mládežnická Premier League. Šance chytat v prvním týmu je tu vždy. Pak už záleží i na štěstí. Jsem tady a udělám vše pro to, abych uspěl,“ nedává prostor k obavám.
Svou prací však otevírá bránu i ostatním talentovaným hráčům z Česka. „Ondra společně s Vítězslavem Jarošem (brankář FC Liverpool – pozn. redakce) a Matějem Kovářem (brankář Manchester United U23) přišli do Anglie a podávají velmi kvalitní výkony. V klubech jsou s nimi spokojeni. A jsou to právě oni, kdo otevírá cestu pro ostatní,“ říká Mikloško.
„Věřím, že se podaří dostat se tam i dalším brankářům a i oni budou plnit stejnou roli jako tito tři,“ vzpomíná další svěřence agentury Sport Invest, kteří hájí českou brankářskou školu v Anglii. „Myslím, že je v Česku spousta kvalitních hráčů a brankářů. Věřím, že i oni se dokážou prosadit,“ dodává Mastný.
