„Po dvaceti letech trénování je to pro moji hlavu příjemná změna. Práce mě baví, i když se starám více o administrativní věci a už se nedostanu tolik na hřiště,“ říká 41letý rodák z Olomouce.
Přestávka od trénování vám přijde vhod?
Aby člověk předešel úplnému vyhasnutí, tak změnu potřebuje. Takových případů je dost.
Co jste si říkal, když se vám po postupu do první ligy ozval majitel klubu Zdeněk Červenka?
Byl jsem překvapený. V Třinci jsem se normálně připravoval na sezonu a nic nenaznačovalo změnu. Ale nezastírám, že mi nabídka přišla vhod. Každodenní kontakt s rodinou mi v Třinci chyběl a obsah práce byl pro mě také zajímavý. Mít pod sebou mládežnický úsek a působit jako spojka mezi áčkem a mládeží, to mě zaujalo. Snažím se, aby z toho klub něco měl.
Jaký je váš typický den?
Každý je jiný. Skočil jsem rovnou do přestupového období. To byl největší frmol, jeden telefonát za druhým, schůzky s představiteli jiných oddílů, osobní jednání s hráči... Teď se to trochu uvolnilo. Můžu se věnovat dalším úkolům. Ve spolupráci s šéfem mládeže na Vršavě Markem Háblem dáváme dohromady koncepci dlouhodobějšího rázu. Netýká se jen sportovní stránky, ale spolupráce celého zlínského okolí. Musíme se podívat na areál Vršavy, tréninkové plochy, sportovní zařízení. To je další bod, jak klub posunout dál.
Vršava si o rekonstrukci říká delší dobu. Kdy začne?
Když si vezmeme, že umělá tráva se tady řeší léta a zatím se nic nevyřešilo... Buď nepřišla dotace, nebo se objevil jiný problém. Klub se teď snaží na to jít jinak, na základě změn majetkových poměrů na Letné a na Vršavě.
Zmínil jste se o sportovní koncepci. Můžete to rozvést?
Fotbalová asociace rozjela projekt krajských akademií a vrcholem našeho snažení je dostat ji do Zlína.
Soupeříte v tomto směru se Slováckem?
Rivalita tady je, uvidíme, jakým směrem se to posune. Nejlepší by bylo, kdyby došlo k dohodě nebo ke spolupráci.
Kdy se rozhodne?
Nevím, jestli je daný přesný termín, kdy by akademie měla začít fungovat. Podnikáme takové kroky, abychom byli připravení, pokud nás asociace osloví. Abychom splňovali veškeré požadavky.
Jsou přísné?
Musíme mít odpovídající zázemí - hřiště s oficiálními rozměry, plochu s umělým povrchem, trenérské obsazení, realizační tým, regeneraci včetně bazénu, spolupráci se základní a střední školou, internát. Bodů je dost, ale většinu jsme schopni splnit.
Nevadilo by vám, že byste vychovávali hráče pro okolní oddíly?
Nemůžeme to pojmout jako sobci, kteří myslí jen na svůj klub. Akademie jsou dělány pro to, abychom soustředili ty nejtalentovanější hráče z celého regionu do jednoho místa, aby mohli spolu trénovat, měli kvalitní vedení. To je základ pro mládežnické reprezentace. Abychom vrátili jejich úroveň tam, kde byla v letech předcházejících, a poráželi jsme týmy jako Rakousko nebo Švýcarsko.
Jaké máte vztahy s okolními kluby?
Tohle je můj další úkol - zlepšit s nimi komunikaci. Musíme začít u Zlína samotného. Je tady spousta místních klubů - Paseky, Mladcová, Jaroslavice, Příluky, Louky, Malenovice, Otrokovice... Teprve pak se můžeme dívat dále.
Jak vycházíte s nejbližšími prvoligovými kluby, Slováckem a Olomoucí?
To jsou v tuhle chvíli naši konkurenti, kteří se snaží získávat nejtalentovanější hráče ve svém okolí. Jde o to, jestli jsme schopni se na tak malém písečku domluvit. Moje filozofie je, že ano. Respektujme se, buďme korektní, vystupujme tak, ať můžeme spolupracovat i na té nejvyšší úrovni s konkurenty z první ligy. Pak se dostáváme k tomu, že jednání o akademii a podobných věcech můžou být ztížená tím, že budou ve skříních nějací kostlivci.
Přetahuje někdo vaše hráče?
Jsou určité pokusy, aby se tak dělo.
Že je ve Zlíně znovu první liga, vám při jednání s kluby pomáhá, že?
Jednoznačně. Jasná priorita ve Zlíně je udržet nejvyšší soutěž. V ten moment se otevírají dveře také u klubů, které váhají, jestli mají dát kluka do Olomouce, Slovácka, nebo do Zlína. I u nás to může dotáhnout na prvoligovou úroveň. Všechno se odvíjí od áčka dospělých. Pokud funguje dobře, má příznivý ohlas v okolí, tak není problém sem hráče dostat.
Navíc se můžete chlubit tím, že v základní sestavě pravidelně nastupuje sedm odchovanců.
Je to neskutečné číslo. Díval jsem se na soupisku 26 hráčů a 17 jich prošlo mládežnickými celky Zlína. To je pádný argument, pokud je mužstvo schopné být konkurenceschopné v prvoligové tabulce.
Většinu jste trénoval. Překvapilo vás, jak si počínají?
Jsem strašně rád, že to takhle dopadlo. Kluci za tím šli. Zůstali v klubu, i když měli chuť to zkusit někde jinde. Beru to tak, že to chtělo postupný vývoj. Prošli si druhou ligou, nejsou to žádné rychlokvašky. Nevystřelili nahoru odněkud a hned nezhasli. Postupně nabrali sebevědomí i zkušenosti. Ty nabírají ještě teď, pořád je na nich vidět, že nejsou tak zralí, že jejich čas ještě přijde. Jsou to hráči kolem 25 let, můžou jít nahoru.
Vidíte v mládeži hráče, kteří jsou blízko posunu do áčka?
To je další úkol. Snažit se držet kontinuitu, nit, aby průběžně z Vršavy vyskakoval nějaký hráč pro Letnou. Ideální by byl aspoň jeden za rok, i když ne vždy se to podaří. Mužstvo je mladé, takže v tuhle chvíli není kritická doba, abychom někoho z Vršavy museli do áčka dostat. Ale kdyby za tři čtyři roky nikdo nevyskočil, nastal by problém. Na nejvyšší úrovni si můžeme přivést kvalitu za peníze, ale je to škoda, když vidíme, že jsme schopni si ji vychovat sami.
Máte je v zásobě?
První myšlenka jsou mládežnické reprezentace. Ale když si vezmeme kádr áčka, tak moc odchovanců se v nich neprosazovalo. Nakonec zjistíte, že to není měřítko, které by řeklo, že ten to dotáhne do ligy, a ten ne. Máme hráče v reprezentaci, ale nechtěl bych to přeceňovat. Na druhou stranu by bylo smutné, kdyby mládežničtí trenéři do Zlína nesáhli. Ukazovalo by to, že je něco špatně, že nejsme schopni zaujmout. V každé kategorii máme kluky s perspektivou pro profesionální fotbal, ale čeká je ještě dlouhá cesta.
Může se někdo z nich zapojit do zimní přípravy áčka?
Teď bych to nedělal. Loni jsme měli dorostence v první lize, béčko ve třetí a áčko ve druhé. Návaznost byla užší, skok ze třetí ligy do první je veliký. Když jsou kluci šikovní ve třetí lize, ať jdou na hostování do druhé, kde by se otřískali. Pokud by tam byli dominantní, byla by to známka toho, že jsou nachystaní na první ligu.
Jak často jste v kontaktu s koučem áčka Bohumilem Páníkem?
Každý den, nemusí být žádné schůze. Ale ve funkci jsem krátce, takže se soustředím na kategorie mladší. Vzhledem k veliké fluktuaci hráčů mezi áčkem a béčkem probíhá komunikace s celým trenérským štábem, součástí je i šéf Vršavy.
Mezi Letnou a Vršavou přitom byly třecí plochy. Jak je to teď?
Dostal jsem za úkol, aby spolupráce fungovala a hrany byly co nejméně ostré. Návaznost mezi mládeží a mužskou kategorií je nutná. Je neprofesionální, pokud se trenéři áčka soustředí na svoje mužstvo a nic jiného je nezajímá. Trenér by měl žít s celým klubem. Měl by vědět, jaké jsou podmínky i v patrech pod áčkem. Bob Páník tohle splňuje, je vidět na dorosteneckých zápasech, přehled o hráčích má.
