"Byl jsem tam v dorostu," připomněl před utkání s Jabloncem, které začne v 17 hodin.
"To jsme ale nehráli na hlavním hřišti. A když jsem přišel mezi muže, šel jsem na hostování do LeRKu Brno."
Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na Vítkovice?
Tou je naše podzimní vítězství s Baníkem nad Olomoucí 2:0.
A kdybyste šel více do minulosti?
Za muže Vítkovic jsem pořádně nehrál. Stále tam ale jsou lidé, kteří mě trénovali. Ale opravdu, kdyby se teď s Jabloncem opakovalo naše vítězství nad Olomoucí, tak budu spokojený.
Jablonec trénuje František Komňacký, s nímž jste v Baníku získal titul. Vzpomenete si na to ještě?
Je to šest let... Na podzim, když jsme hráli v Jablonci, tak jsme se s trenérem pozdravili, ale už to je za mnou. Nepřemýšlím o tom, co bylo. Na nějaké vzpomínání nejsem. Žiju spíše ze dne na den.
Přesto – sledujete Františka Komňackého, jak si po odchodu z Baníku vede?
Vím, že v Ružomberku získal titul, teď je asi dva a půl roku v Jablonci. Je vidět, že s jeho rukopisem se mu daří. Jablonec vytáhl, hraje vynikající fotbal.
Je jeho rukopis v Jablonci podobný tomu, jaký měl v Baníku?
Moc ne. Tady byli typově jiní hráči. Náznaky tam jsou, ale stejná hra není. Tehdy jsme hodně těžili ze souhry Radka Látala se Zdeňkem Pospěchem po stranách. Měli jsme výjimečné útočníky Maru Heinze a Míru Matušoviče, kteří dali hodně gólů.
V čem je Jablonec silný?
Mají široký kádr. Překvapilo mě, když náš trenér Koubek říkal, že v minulém zápase si Jablonec dovolil nechat na lavičce takové fotbalisty jako Pekhart, Jarolím, Zábojník. Mají fakt abnormálně silnou lavičku. Nepříjemní jsou jejich útočníci i stoper Pavel Drsek. Velice dobře zahrávají standardní situace, výborné jsou i centry Loučky z hloubi pole do šestnáctky.
Jak se vůbec liší trenéři Koubek a Komňacký?
František Komňacký vše nechával v poklidu, je takový demokrat, profesor. Všechno fungovalo, takže ani nebyl důvod do týmu zasahovat. Miroslav Koubek je impulzivnější, aktivní, více diriguje. Takoví trenéři mi vyhovují více. A neříkám to proto, že je tady zrovna pan Koubek. Zažil jsem v Baníku i trenéra Jarabinského, na toho mám také jen ty nejlepší vzpomínky. Takoví mě více hecnou.
A co vás vyhecuje před soubojem s Jabloncem?
Máme svoje rituály v kabině, ale ty prozrazovat nebudu. Nic speciálního to však není. Nejde o prémie, bonusy. Víme, o co hrajeme, Můžeme se dostat na špici. Hrajeme s prvním, a to už je samo o sobě motivace.
Souhlasíte, že patříte mezi kandidáty na mistrovský titul?
To je příjemné. Už toho asi moc neodehraju, takže kdo by se nechtěl loučit s titulem... Pokud je šance, tak je třeba železo kout, dokud je žhavé. Za sebe cítím, že máme velkou šanci, ale víme, v jaké jsme byli situaci loni. Pokud uhrajeme třetí místo, které nám zaručí účast v evropských pohárech, tak i to bude zlaté.
