Bílá košile, světle hnědé kalhoty. Šedivé vlasy pečlivě učesané. Co chvíli se napil vody z plastové láhve.
Když mu prezident místního třetiligového klubu Sintrense přinesl pamětní štít jako dárek, Brückner jen stěží skrýval dojetí. V tu chvíli se jeho lesklé oči zapíchly do země.
"Kouzelné. Jak jsme získali sympatie místních lidí, bylo krásné. Na prostředí v Sintře se bude vzpomínat víc než na tu placku," řekl Brückner, trenér bronzového mužstva z evropského šampionátu.
Před pár hodinami jste vypadli v semifinále s Řeckem. Jak vám je?
Nejsem sentimentální. Je to pryč.
Rozhodla standardní situace. Kde se stala chyba?
Tam nebyla chyba, nikomu bych nic nevyčítal. Ani potom nepátrám, prostě to tam propadlo. Když dostanete za tři roky z rohu jediný gól, je to spíš obdivuhodné. Spíš byla chyba, že jsme standardky vyráběli. V závěru utkání je to vždycky největší chyba, protože to znamená velké ohrožení branky.
Kdyby to šlo, co byste v zápase s Řeky udělal jinak?
To je hodně hypotetické. Připravili jsme si nejlíp, jak jsme mohli. To vím jistě. Měli jsme víc šancí, víc útočných akcí. To ukazuje, že to bylo všechno správně. Když budu srovnávat, tak Francouzi proti Řekům neměli nic, stejně jako Španělé. Ale my jsme prosazovali. Tedy až na řešení kritických situací. Ve čtvrtfinále s Dánskem jsme v koncovce byli takřka stoprocentní, teď ne. A to ovlivnit nejde. Zase nejsem tak zázračný trenér.
Mohl jste přece střídat.
Zvažoval jsem to, ale nebylo koho. Druhý poločas jsme se dostali do takové kvality, že to prostě nešlo. Obránce střídat nejde, Galásek s Rosickým byli výborní, útočníci silní. Neviděl jsem slabinu. Nebyl důvod něco měnit jako proti Holandsku, když jsme museli hrát ten šílený vabank. Kvůli tomu jsem porušil některé zásady, trochu jsem si pohrál s obrannou fází.
Řekové se na váš tým perfektně takticky připravili. Bylo hodně těžké na ně něco vymyslet?
Věděli jsme, že hodně těží z útočného presinku. My jsme to eliminovali tím, že jsme dali míč do prostoru a tam to dohrávali. Pak jsme je přehrávali v posledních třiceti metrech. Kvalitu jsme měli, šance taky. Ale nedali je.
Soupeř měl o dva dny volna víc. Vy jste dvakrát během necelého týdne letěli z Lisabonu do Porta. Nebylo lepší v Portu zůstat a síly tak ušetřit?
Když jsem před mistrovstvím věděl, jak se tady jezdí, tak jsem z cestování obavy měl. Dokonce jsem kritizoval, že týmy někde bydlí a jinde hrají. Ale musím pořadatelům poděkovat, jak všechno zvládli. Řekl bych, že z Lisabonu do Porta a zpátky to pro nás byl takový příjemný výlet. Dvacet minut z hotelu na letiště, čtyřicet v letadle a zase kousek do hotelu. Kdybychom v Portu zůstali v cizím prostředí, byl by to do mužstva větší zásah.
Ze čtvrtečního zápasu z Porta jste se vrátili pozdě v noci. Budete mít čas na nějaké rozloučení s hráči?
My si nepotrpíme na žádné oficiality. Všechno už proběhlo po zápase, máme to za sebou.
Co jste jim řekl?
To, co vždycky, nic slavnostního. Poděkoval jsem jim.
Je třetí místo na mistrovství Evropy úspěch?
Co znamená úspěch ve fotbale? Jak ho změříte? Úspěch je, když pořád vyhráváte.
Tak jinak. Těší vás, že jste třetí v Evropě?
Nejde jen o medaili, ale především o hru. Jak jsme tady hráli, tím jsme si získali kredit nejen v Portugalsku, ale v celé Evropě. V souvislosti s naším mužstvem se mluví nejen o hře samotné, ale i o celkovém vystupování.
A jak to cítíte vy?
Pro mě je radost s tímhle mužstvem pracovat. Je to velké mužstvo.
Má za sebou jeden vrchol. Co s ním bude dál?
Všeho jsme dosáhli v určitém složení. Užší kádr je stabilní, dvanáct čtrnáct hráčů. To je základ, který je ohromně silný. Další adepty, kteří by tam mohli zasáhnout, zatím nevidím. Do širšího kádru samozřejmě ano. Hledáme především komplexní záložníky.
Ale před šampionátem jste říkal, že máte třiadvacet vyrovnaných hráčů. Teď mluvíte jinak.
Ne, ne. Říkal jsem to jako reakci na to, že jste o nich psali jako o náhradnících, o béčku. Je přece normální, že úplně vyrovnaní být všichni nemůžou. Ten základ vždycky nějaký být musí.
Do základní sestavy jste na šampionátu zařadil Baroše, který předtím většinou jen střídal. Kdy jste se pro tento tah rozhodl?
Milan si o to řekl sám. Dřív s obrovským nasazením odehrál pětačtyřicet, šedesát minut. Teď odehraje nejen devadesát, ale i sto dvacet. Byl by hřích hráče s takovou kvalitou nevyužít. Všichni vidíte jen jeho góly, ale on udělá tolik práce při bránění, při útočném presinku. Už to není žolík, stal se z něj vynikající stabilní hráč. Ani mě nenapadlo ho ze začátku nepostavit.
V semifinále s Řeckem musel po čtyřiceti minutách kvůli zranění odstoupit kapitán Nedvěd. Jak to zápas ovlivnilo?
Když náš tým ve druhé půli spustil razantní ofenzívu, živě jsem si ho tam představil. Každý musel cítit, že chyběl. On zpravidla ve druhé půli dominuje. Ta jeho zarputilost, srdce. Byla to ohromná ztráta. Ale nechci se vymlouvat a říct, že s Nedvědem bychom vyhráli.
Většina velkých evropských mužstev na šampionátu propadla. Bylo to i tím, že jejich největší hvězdy přijely unavené z klubů. Naopak někteří vaši hráči kvůli zranění či jiným důvodům na jaře moc nehráli. Mohla to být výhoda?
No pěkně děkuju. Neměli jsme žádné oděrky, ale samá těžká zranění. Zlomeniny, natažené vazy. To se kolikrát končí kariéra. Chyběla tréninková i zápasová praxe. Klobouk dolů, do jaké formy se hráči dostali. Ale byli dobří i ti, co zatížení měli. Nedvěd odehrál v sezoně všechno a byl výborný. Poborský dokonce vynikající, hrál jako zamlada.
Bylo mu dvaatřicet. Společně se stejně starým Nedvědem uvažovali o konci reprezentační kariéry. Už víte, jak se rozhodli?
Nebavili jsme se o tom. Oni sami to musí vycítit.
Oba velmi dobře znáte. Tušíte, jak se zachovají?
Netuším.
Už v září začne kvalifikace na mistrovství světa 2006. Kdy o ní začnete přemýšlet?
Zatím nic naplánované nemám. Ale určitě to bude s odstupem. Trochu si teď odpočinu. Zatížení a vypětí bylo ohromné. Nejen já, ale i všichni hráči si musí odpočinout. Byl to záběr.
Ale ještě předtím v srpnu hrajete přípravu právě s Řeckem. Budete pro reprezentaci hledat nové hráče, nebo to vezmete prestižně jako odvetu?
Nebude to žádná odveta. Nemáme jim co vracet ani po sportovní stránce. Já jim gratuloval, jak byli úspěšní se svou hrou. A hlavně jsme nevěděli, že s nimi budeme hrát v červenci a za měsíc znovu.
Několik hráčů přestoupí do jiných klubů. Většinou každému déle trvá, než se usadí a dostane do formy. Nemáte strach, že vám začátek kvalifikace uteče jako po mistrovství Evropy před čtyřmi lety?
Na přípravu je čím dál tím méně času. Je to jako letem světem. Hráči jeden přiletí, druhý den se rozkoukávají, pak se hraje a zase letí pryč. Navíc jsme v sedmičlenné skupině a v termínech pro přípravu musíme hrát kvalifikaci. Je to celé podivné, mám z toho nepříjemné pocity.
