"Tomu se ale musím smát, protože zatímco právě Pelta mi před třemi lety říkal, že trenéři áčka, béčka a dorostu se budou aspoň jednou za čtrnáct dní scházet, nikdy se takové setkání neuskutečnilo."
Bergrovi je však jasné, odkud vítr vane. Za výsledky ho nevyhazují. Sparťanský dorost je v první lize pátý, na druhého ztrácí pouhé tři body a z patnácti zápasů prohrál jen dva.
"Říkám, co si myslím a vyjadřuju se jak k ligovému mužstvu, tak k tomu, co se děje v klubu," přiznává sedmačtyřicetiletý Berger. "Když se mě někdo jako starého sparťana zeptá, tak přece odpovím. Mám svůj názor a jiný nikdy nebudu. Jenže tím se asi liším od většiny ostatních lidí v dnešní Spartě, kteří svou tvář prostě ztrácejí. A když to po nich někdo bude chtít, pro teplé místečko klidně odkývají, že trávník na našem hřišti je fialový."
Jako příklad "aktivní" komunikace, kterou po něm Pelta požadoval, uvádí jeden z mnoha smutných postřehů.
"Jednou mě zastavil šéftrenér mládeže Macela, že prý jsem se nějak špatně vyjádřil o prezidentovi klubu Košťálovi. Já odpověděl, že tohle si teda s panem Košťálem musíme vyjasnit. Protože pomluvy nesnáším. Tak jsem se k němu objednal, jenže on mi ani za dva a půl měsíce nebyl schopný po sekretářce vzkázat, že je zaneprázdněný..."
Další situace, která Bergra šokovala. "Za mých časů byla Ve Spartě vždycky vynikající parta, jak vlevo v kabinách, tak nalevo v sekretariátu. Nikdo se nikoho nebál, vždycky to byla taková velká fotbalová rodina. Takže i teď, když přijdu nahoru ke kancelářím, mezinárodního sekretáře třeba pozdravím žertem Herr Baťa, mluvím nahlas, nemám co skrývat," líčí sparťanská legenda.
"A když ještě ve Spartě dělal skauta Karol Dobiaš, tak ho takhle nahoře potkám a jak je mým zvykem, hlučně ho zdravím - Čau, Karolko, tak ako? A on si dá ukazováček na rty a šeptá: pssst, tady se nesmí tak nahlas. Tak taková je dnešní Sparta."
O dalším Bergrově osudu na Letné se má rozhodnout začátkem příštího roku. Zatím se tedy věnuje svému velkému koníčku, sparťanské staré gardě.
"Je to pro mě prostě zábava, starám se o gardu už delší dobu. Opravdový koníček, který mi vedle dorostu zabíral skoro všechen volný čas," říká. "Ale já za sebou chci vidět nějakou práci, chci fotbalisty vychovávat. Pro mě je obrovskou odměnou, když si třeba čtyři naše dorostence vezmou do druholigového béčka."
Tady se ale Berger najednou zamračí. "Takoví kluci by mohli růst ve druhé lize, jenže jim tam úplně nesmyslně zabírají místo hráči z prvoligového kádru. Kdyby šlo tak o tři čtyři fotbalisty, bylo by to v pořádku. Protože jejich zkušenost by těm mladým jen prospěla. Jenže ono jich za béčko chodilo sedm až devět, ne-li deset. I tohle je špatná politika klubového vedení, kterou jsem kritizoval. A je mi jasné, že pro pravdu se člověk zlobí nejvíc."
Před časem prý Berger sparťanskému klubovému vedení předložil seznam dorostenců, které při svých cestách po mládežnických zápasech a turnajích pro letenský klub vytypoval jako velice slibné talenty.
"Dal jsem jim patnáct jmen a mimo jiné na něm byli Sivok, Latka a Hubník. Tenkrát tyhle fotbalisty mohla Sparta mít každého za tři sta padesát tisíc," říká Berger. "A jak to dopadlo? U budějovického Sivoka se vedení rozhoupalo až když za něj muselo dát osm milionů a nadějného brankáře Patrika Koláře navrch. Dalšího Budějovičáka Latku si na příští léto už pojistila Slavia a Hubník začal hrát koncem podzimu ligu za Olomouc. A nakonec se dozvím, že nekomunikuju. To by člověk lítostí i vzteky brečel."
Poté ještě Berger uvádí příklad po jednom zápase jeho mužstva v dorostenecké lize. "To už byl opravdu vrchol. Přední funkcionář prvoligového klubu se mnou zapředl dost podivnou debatu. Vy jste pan Berger? Mohl byste jít kousek stranou. Tak já jak bulík říkám samozřejmě, jenže po několika jeho větách jsem s vytřeštěnýma očima pochopil, že se mu nelíbil výsledek, a že to mělo dopadnout jinak," rozpaluje se Berger ještě dnes.
"Tak jsem ho poslal někam. A představte si, že jiný velký funkcionář, náš sparťanský, mi za to pak myl hlavu. Jenže kdybych řekl naplno, o co šlo, skončím na disciplinárce a všechno prohraju, protože svědky nemám."
V příštím čísle fotbalového magazínu Hattrick má vyjít obsáhlý rozhovor právě s Bergrem. "Tam už mluvím o Spartě opravdu otevřeně a natvrdo. A co když mě pak ze Sparty vyhodí úplně? Jedno mi to nebude, protože ve Švýcarsku jsem žádné miliony nevydělal, hodně jsem dal do rodiny, do tří synů. Prostě čekám na výplatu jako každý obyčejný smrtelník. Takže i když Spartu miluju, říkám si, že bych třeba mohl trénovat někde jinde. A kdyby ne, tak můžu všechny ujistit, že se nebojím žádné práce."
Kdo je Jan Berger
Narodil se 27. listopadu 1955 v Praze. S fotbalem začal v TJ Břevnov, po prvoligových angažmá v Plzni (1976/78), Dukle Praha (1978/80) a ve Spartě (1980/86), s níž získal mistrovské tituly v letech 1984 a 1985, přestoupil do FC Curych (1986/1990). Poté hrál v nižších švýcarských soutěžích a věnoval se trenérské práci. V říjnu 1999 se vrátil do Česka a začal trenérskou dráhu ve Spartě.
Počátkem osmdesátých let měl problémy s alkoholem, účastnil se pitek a rvaček. Za výtržnost v opilosti na podzim 1982 byl ze Sparty vyhozen a poté odsouzen ke čtyřletému podmíněnému trestu odnětí svobody. Podrobil se tříměsíční protialkoholické léčbě a do Sparty se vrátil koncem jarní sezony 1983.
Má zlato z olympijských her 1980, z téhož roku bronz z mistrovství Evropy. Hrál na mistrovství světa 1982, je Fotbalistou Československa za rok 1984, reprezentoval třicetkrát.
Manželka Dáša, synové šestadvacetiletý Jan, čtyřiadvacetiletý Petr a sedmnáctiletý Tomáš.
