Když před několika týdny přišel do Českých Budějovic, neuměl ani slovo česky. Na hřišti byl potichu. Jen občas se snažil pomoci spoluhráči. "Sám, sám," pokoušel se říct.
Dnes už je to lepší. Chodí na lekce češtiny a učí se také od svých spoluhráčů. Na hřišti už tak zamlklý není. Jako bývalý gólman Miroslav Filipko na své spoluhráče nekřičí, ale něco už si říct dovolí. Když však jde o rychlou domluvu, jsou ve hře pořád spíše ruce.
"Radši mu ukážu, aby si pro balon došel, než bych to na něj křičel," připustil obránce Jiří Kladrubský. "Ale že není moc slyšet, mi ani nevadí."
Když brankáře potkáte na chodbě u kabin, rozhodně si s vámi nepopovídá. V tichosti odchází, pozornost nepoutá. Nepřidá do placu ani žádný vtípek jako ostatní. "Třeba o počasí si spolu moc nepopovídáme. To je pravda," usměje se kapitán týmu David Horejš.
Kromě základních fotbalových termínů a toho, co pochytil, se moc neprojevuje. Ale mělo by to být čím dál tím lepší. Musím říct, že Zoltán se opravdu snaží," přidal David Horejš. "Nejde jen o výkony na hřišti, ale zkouší i mluvit. Nesedí s rukama v klíně."
Když do Českých Budějovic přijel, dostal byt ve stejném domě jako bydlí Ivan Dvořák. Na něj proto připadla povinnost vozit nováčka na tréninky. Ale netrvalo to dlouho. "Přivezl si vlastní auto a na tréninky už jezdí sám," vysvětlil Kladrubský. "Nepotřebuje, aby se o něj někdo staral."
Všechny své spoluhráče však ještě jmény nezná. A jestli ano, rozhodně je neoslovuje. "Jménem na nás zatím moc nemluví, to je pravda," dodal Kladrubský. "Ale myslím, že nás zná," přidal se Jaroslav Černý.
I přes jazykovou bariéru se kolektivu nestraní. Když je čas, se spoluhráči někam zajde. Sice si moc nepopovídá, ale všichni ho berou. A jak jde spolupráce na hřišti? "Bez problémů," odpoví Horejš.
"Ještě to do začátku ligy vyladíme a bude to v pohodě."
