"Za hodinku jsem se otočil a letěl nazpátek. Nedodrželi to, co bylo slíbené. Takže nic," rozčiloval se sedmadvacetiletý záložník v rozhovoru pro MF DNES.
Marku, co Baku nedodrželo?
Přišli jsme s manažerem na jednání s jejich sportovním ředitelem. Řekl nám, že bych měl s týmem Baku zůstat pět dní. Já řekl žádných pět dní! V podmínkách bylo, že absolvuji jen zdravotní testy. On mě chtěl vyzkoušet v zápase.
To vás, předpokládám, naštvalo.
Samozřejmě! Nebylo to v podmínkách. A pak borec řekne, že chce zkoušku. Vstali jsme od stolu, už nebylo o čem jednat. Oznámil jsem mu, že tímto jednáním jsou pro mě nekorektní a šli jsme pryč. Ráno jsme letěli nazpátek. Na letišti v Istanbulu byly komplikace, takže jsme tam vázli čtyři hodiny. Skoro dvacet hodin jsem cestoval kvůli něčemu, co se vůbec neuskutečnilo.
Chápu vaše rozhořčení.
Naštvali mě, ale oni jsou takoví. Na letišti jsem potkal Jana Kozáka ze Slovanu, který letěl na zdravotní testy do nějakého ruského klubu a taky ho chtěli zkoušet. Zřejmě i on nikam nejde.
Hodně to vypovídá o východní mentalitě?
Asi jo. Sportovní ředitel mi přišel arogantní. My mu ukazovali věci, které jsme měli domluvené. On jen oznámil, že se to změnilo. V klídečku, jako by se nechumelilo. Až jsme odešli, volali mému manažerovi na letiště. Tvrdil jim, že celé je to nedorozumění a měli jsme tam zůstat, že by se to vyjasnilo. Ale já už nechtěl.
Takže Baku padlo definitivně?
No, oni mému manažerovi řekli, že se na mě přijdou podívat, až pojedu se Sigmou na herní soustředění do Turecka. Ale tohle je nekorektní. Slyšel jsem, že všude se psalo, že můj odchod je už tutovka.
Nedivte se, měl jste přece absolvovat jen zdravotní prohlídku.
No, měl. Takhle jsme byli domluvení.
Chtěl jste do ázerbájdžánské ligy kvůli financím?
Určitě. Co si budeme nalhávat, kdyby podmínky nebyly tak lukrativní, zůstal bych v Sigmě a čekal na nabídku ze Západu. Peníze, které nabízeli, byly diametrálně odlišné od těch, co si můžete vydělat v Česku. I když si řeknete Ázerbájdžán, ale to je bohatá země.
Když si řeknu Ázerbájdžán, napadnou mě slovní spojení jako ropný magnát, skvělé finance, horší fotbal.
Tak nějak. Pro ně finance nehrají roli.
Přesto je vám dvacet sedm let a nabídka do vyspělejší soutěže může teprve přijít.
Jo, může. V květnu budu mít osmadvacet let, ale nejsem v pozici, kdy bych mohl odmítnout podmínky, které mi Baku nabízelo. I kdybych tam měl být jen půl roku nebo zůstal déle. Fotbal nebudu hrát věčně. Po třicítce už to jde z kopce, jak se říká.
Co byste vzkázal těm, kteří nechápou, jak může hráč v nejlepších letech odejít z Gambrinus ligy do země, jako je Ázerbájdžán?
Co bych jim vzkázal? Když dostanou naprosto lepší podmínky v oboru, ve kterém pracují, proč by takovou nabídku nevzali? Nemám jim co vysvětlovat. To je mé osobní rozhodnutí. Fotbal nemůžu dělat dvacet let, musím myslet na zadní vrátka. Pokud si nenašetřím, bude zapojení do normálního života po konci kariéry těžké.
Máte už jiné nabídky?
Z cestování jsem úplně hotový. Manažerovi jsem řekl, že se koncentruji na Sigmu, se kterou pojedu na soustředění, a pak se uvidí. Volal jsem hned panu Kubíčkovi (sportovní ředitel Olomouce, pozn. red.), protože i pro Sigmu bylo mé hostování finančně zajímavé. Pověděl, že nevadí, že to nevyšlo, a ať se vrátím. Nic se neděje.
