"V Holici jsem se totiž měl ve středu hlásit k prvnímu tréninku, ale den předtím mi zavolali ze Zlína, co bych řekl na to zapojit se do přípravy tady," popisuje hektické chvíle 33letý kmenový hráč Zlína, který však od července 2007 hostoval ve Fulneku.
Jenže fulnecký klub má ekonomické problémy, a tak si tamější fotbalisté mohli v zimě hledat jiné mužstvo. A Josefa Lukaštíka si pro jaro měl vypůjčit olomoucký HFK. "Po asi tříhodinové úvaze jsem se nakonec rozhodl, že to půjdu do Zlína zkusit," uvedl Lukaštík.
Jaký argument nakonec rozhodl?
Liga je liga, že? Bydlím ve Zlíně už deset let, mám tady trvalé bydliště a klub mi navíc jako první dal šanci hrát ligu. To vše mluvilo pro Zlín.
Co na to říkali v Olomouci?
Hned jsem mluvil s trenérem Pepou Muchou a řekl jsem mu, ať se nezlobí. Asi to těžce nesli, protože už jsem v Holici někdy v prosinci uzavřel smlouvu a teď to tak mají těžké, protože si musejí hledat nového hráče.
Přineslo pro vás to rozhodnutí i nějaké komplikace? Třeba s bydlením?
To jsem vůbec řešit nemusel, už jsem byl domluvený s Jardou Josefíkem, že bych s ním do Olomouce dojížděl. Jezdil jsem už do Fulneku, kam mi to zabralo hodinku, teď bych to měl ještě o něco blíž.
A reakce vašeho fulneckého parťáka Tomáše Vajdy, se kterým jste měl hrát i v HFK?
Zatím žádná, ještě jsme si nevolali. Bylo toho teď hodně.
Už se těšíte, jak si po roce a půl zahrajete první ligu, nebo máte spíš respekt z toho, jak náročný úkol Zlín na jaře čeká?
Bude to těžký úkol, to je jasné. Ale pokud zůstanu ve Zlíně, tak se na tu soutěž budu hodně těšit.
V podobné situaci jako vy byl před pár dny i olomoucký Tomáš Kazár, který dal nakonec před hostováním ve Zlínu přednost druholigovému Slovácku. Chápete jeho rozhodnutí?
Moc ne. Asi se bál toho, že je Zlín poslední. Ale do hlavy mu nevidím, nevím, proč se tak rozhodl. Jak už jsem řekl: Liga je pořád liga.
