„První týden jsem se spíše jenom rozkoukával, ale na soustředění jsem už byl s klukama dvacet čtyři hodin denně, takže jsme se seznámili. Parta je tady skvělá. I na hřišti si to začíná sedat, takže věřím, že uhrajeme body, které potřebujeme,“ řekl devětadvacetiletý Železník.
Váš příchod si přál i stoper Josef Hnaníček, který posílil Opavu ze Zlína před vámi. Uvítal jste, že jste opět spolu?
Můj přestup do Opavy jsme řešili s panem Grussmannem (sportovní ředitel Opavy) už před Vánocemi. A to jsem říkal Pepovi, jestli by třeba také nechtěl do Opavy... Odpověděl mi, že se mu nikdo neozval a nakonec tady byl dříve než já. (usmívá se) To je takováhle historka. Jsem samozřejmě rád, že je tady se mnou. Hodně mi ze začátku pomohl. Bydlíme spolu i v hotelu. Jsme taková dvojka, což jsme byli i ve Zlíně.
Byla jednání o vašem přestupu hodně složitá, když se to tak protáhlo?
Ze začátku to bylo na mně. Chtěl jsem změnit prostředí. Už jsem v Opavě skoro byl, jenže Zlínu se zranil Ikaunieks, takže mi najednou řekli, že mě nepustí. Byl jsem trošku zklamaný, ale nezbývalo mi nic jiného než makat a čekat, co bude. Nakonec jsem se ale s vedením domluvil. Chtěli z Opavy Dominika Simerského, takže se naskytla možnost výměny. Jsem rád, že vše klaplo.
Jenže z klidného Zlína jdete do mužstva, které čeká boj o záchranu. Toho se neobáváte?
Ve Zlíně také není úplně klid. Když se podíváte na tabulku, mají před poslední Příbramí náskok osmi bodů. Samozřejmě je to něco jiného. Nechci snižovat některé týmy, ale třeba oproti Příbrami je Opava fotbalové město. Lidé tady chodí, liga do Opavy patří a věřím, že ji s podporou fanoušků udržíme.
S opavskými fandy jste se už potkal?
S Džekym, toho znám od vidění. Ale byl jsem rád, když mi příznivci zatleskali, jak jsem v přípravě s Třincem střídal. To bylo příjemné, protože ve Zlíně jsem to s fanoušky teď dobré neměl. Pískali na mě. Mrzelo mě to. Ale už to házím za hlavu a vzpomínám jen na to dobré.
Fotbalové přípravyprvoligových týmů v zimě 2020 |
Co bude potřeba, abyste boj o udržení zvládli bez větších starostí?
Dát co nejvíce gólů. (směje se) Ale samozřejmě každý zápas bude boj. Musíme jezdit po zadku a zvládnout to hlavně týmově, protože když nebudeme fungovat jako tým, tak nic neuděláme. Parta je tady ale skvělá a to, jaká je v kabině, se musí projevit i na hřišti.
Zmínil jste góly, což byla v Opavě na podzim velká bída.
Byla, ale většinou to tak bývá, že mužstva zespodu soutěže góly moc nedávají. Pokud ale jeden dáme – a třeba ušmudlaný – a vyhrajeme jedna nula, bude to stačit.
Ukázala příprava, že by opavský útok po obměně kádru přece jen mohl být lepší?
Nějaké góly jsme dali (v šesti zápasech jedenáct – pozn. red.). Ale když jsme vyhráli 3:0 (nad Zlatými Moravcemi), dvě branky dal Žiďas (obránce Jan Žídek) a jeden Dino, stoper Rychlý, takže se trefili obránci. Uvidíme. Pracujeme na tom v tréninku. Musíme zakončení pilovat pořád dokola a věřit, že budeme šance proměňovat.
Zimní přestupy a hostovánív prvoligových týmech |
Přípravu jste zakončili výhrou 3:2 nad Třincem. Může to být střelecké probuzení? A hlavně povzbuzení?
Určitě, protože předtím jsme prohráli s Jastrzebiem 0:1. Gól jsme dostali z jejich jediné šance, ze standardky, ale sami jsme spoustu příležitostí zahodili. Jsem rád, že jsme dali tři branky, i když ty dvě, co jsme dostali, byly hloupé. Z toho se musíme poučit.
