S novými spoluhráči už také poprvé trénoval a zároveň Tomáše Přikryla požádal, aby mu přenechal dres s číslem šest. Po tréninku se svou oblíbenou šestkou pózoval fotoreportérům.
"Jsem rád, že se přestup povedl. Dlouho se to vleklo. A když to dopadlo, dostal jsem spoustu gratulací. Všichni nejbližší a známí kolem mě jsou taky šťastní," řekl Vácha, který do Sparty přišel z mistrovského Liberce.
Zapochyboval jste někdy, jestli přestup vyjde?
Snažil jsem se být v klidu a užít si Vánoce. I když to pořád nebylo uzavřené, tak jsem se nestresoval. Nakonec to dopadlo dobře.
Fanoušci Slavie, která vás vychovala, rozhodně nadšení nejsou. To lze pochopit. Ale také ne všichni sparťané kvůli vaší slávistické minulosti váš příchod vítají. Nemáte z toho obavy?
Nic konkrétního se ke mně nedostalo, ale rozumím tomu, že ne každý bude pozitivní. Ale říkám si, že pokud mi to půjde na hřišti, tak i fanoušek bude rád, že hraju za Spartu. Kdybych se měl bát, tak tady nejsem. Slavia mě vychovala, chodil jsem tam do školky, do školy. Je to jako první holka, na tu se nezapomíná.
Chtěla vás i Plzeň, vy jste si vybral Spartu. Proč?
Je to sice klišé, ale nabídka Sparty se prostě neodmítá. Udělal jsem krok, který pro mě bude dobrý.
Než jste se pro Spartu rozhodl, mluvil jste i s plzeňským trenérem Vrbou. Udělal na vás tedy lepší dojem sparťanský kouč Lavička?
Dojem na mě udělal nejen pan Lavička, ale veškeré jednání Sparty bylo konkrétní, intenzivní. Měl jsem z toho dobrý pocit. V Liberci, kde jsem teď hrál tři a půl roku, trenéra Lavičku dobře znají a všichni mi ho doporučili. Ale taky musím říct, že i pan Vrba ke mně mluvil vstřícně.
A nebyla by Plzeň přece jen lepší štace? Po podzimu vede ligu, má o tři body víc než Sparta, tudíž i větší šanci získat titul. To vás nezviklalo?
Když se ohlédnete celkově, vezmete historii, tak Sparta je prostě víc. A vždycky bude.
O čem jste s trenérem Lavičkou mluvil? Kam s vámi počítá?
Do středu zálohy, ale vyloženě konkrétní nebyl. Záleží na mně, jak budu trénovat a pak jak svou šanci využiju v zápasech.
Na podzim jste byl během pěti zápasů třikrát vyloučený. Na to také přišla řeč?
Jo, bavili jsme se o tom. Když to odlehčím, tak teď jsem ve Spartě, takže červená barva je vlastně dobrá. Ale vážně, vím, že bych červenou kartu neměl vidět. S trenérem jsme si řekli, že ve Spartě by to mohlo bolet víc než kdekoli jinde. V mých letech mám ještě čas na tom zapracovat.
Jak se na tom dá zapracovat? Myslíte si, že ve Spartě na vás nebudou sudí tak přísní? Jednou jste naznačoval, že žlutou kartu už máte v tunelu, když jdete před zápasem na hřiště.
Zapracovat na tom musím jen a jen v hlavě, není to v rozhodčích, ale ve mně. Některé karty byly zbytečné, jiné možná neoprávněné. Musím to mít nastavené tak, abych tým neoslaboval.
Jednu z červených karet jste na podzim viděl i na Spartě. Napadlo vás, že za pár měsíců tady budete doma?
No, to fakt nenapadlo. Ale nikdy nevíte, kam vás osud zavede. Já nikdy nepřemýšlel o tom, že budu hrát za Spartu. Prostě to přišlo.
Kdy vás klub poprvé oslovil? Bylo to až po skončení podzimu?
Když se všechno dořešilo, tak mi manažer Nehoda prozradil, že s panem Lavičkou o mně mluvil už v létě.
