Po gymnáziu uspěl u zkoušek na Západočeskou univerzitu v Plzni, vybral si obor Podniková ekonomika a management. Odstudoval dva roky, pak musel přerušit - při angažmá v Českých Budějovicích nezvládal dojíždění do Plzně.
Ale brzy má v plánu tenhle problém vyřešit a dotáhnout studium k bakalářskému titulu - stačí zvládnout poslední rok.
„Bude důležité domluvit si individuální plán. Můžou to být nervy, chvíli trvá, než všechno vyřešíte. Ale když se chce, všechno jde,“ uvědomuje si třiadvacetiletý záložník, který teď se Slavií dře na soustředění v portugalském Lagosu. „Ze Sokolova jsem jezdil na přednášky dvakrát týdně a nebyl to pro mě problém. Celé je to jen o tom, jestli opravdu studovat chcete.“
U vás to vypadá, že jste odhodlaný. Dokončíte školu?
To určitě chci. Teď řeším varianty: jestli jít v Praze na soukromou školu, kam bych si mohl převést kredity z Plzně, nebo být dál právě v Plzni, kde je při individuálu nově možnost dojíždět jen jednou týdně.
Zní to, že vám na škole záleží.
Rodiče mě k tomu odmala vedli, to je jedna motivace. A ta druhá je osobní: když už jsem začal a odstudoval toho tolik, proč to pak zahodit? Nikdy nevíte, co se stane, já třeba kvůli kotníku jedenáct měsíců nehrál fotbal. To vám pak dojde, že kopání do míče není napořád. Chtěl bych mít zadní vrátka.
Proč zrovna podniková ekonomika?
Vždycky mě bavila matika, čísla, počítání. Je to takový nejobecnější obor, žádná chemie nebo biologie, to mě moc netáhne. V tomhle oboru jsem se našel, bavilo mě to a baví pořád.
Takže i teď, když do školy nechodíte, průběžně studujete?
Od chvíle, kdy to mám přerušené, jsem začal víc číst. Když zůstaneme u ekonomie, vždycky mě bavila kniha Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho, to je klasika. Teď ale louskám Cestu na vrchol, což je kniha o sportovní přípravě od jednoho mladého kondičního trenéra: jak spát, jak jíst, jak regenerovat.
Byl jste vždycky ve studiu vzorňák?
Na zakládce jedničkář, na gymplu jsem potom trochu zlenivěl a zhoršilo se to. Ale vždycky jsem se učil dobře a neměl s tím problém. Poradil jsem si i s mikroekonomií a makroekonomií, což jsou nejtěžší zkoušky asi pro každého, kdo ekonomku studuje.
U těch jste se nervoval víc, než když jste vybíhal v září k zápasu Ligy mistrů v Miláně?
Vůbec ne. Ve škole nervózní nebývám, tam máte na zkoušku tři pokusy. Proti Interu Milán máte jeden... To se nedá srovnat, je to úplně něco jiného. Ne že bych se na San Siru vyloženě nervoval, ale hrozně jsem chtěl týmu pomoct.
K tomu ještě určitě dostanete příležitost. Ale co po kariéře? Lákalo by vás řídit nějaký podnik?
Takhle daleko nekoukám, zatím se chci živit fotbalem, co nejdéle to půjde. Ale vést podnik, nebo třeba i fotbalový tým, to by se mi líbilo. Proto se snažím si už teď rozšiřovat obzory a získávat povědomí o tom, jak tyhle věci fungují.
