Mrázek nejprve sám proměnil pátou penaltu, ovšem i dál hrálo vše ve prospěch hostů. Ti čtyřikrát předtím nezaváhali, a tak se chrudimský brankář vydal před klíčovým kopem vstříc exekutorovi Chotovinskému.
„Říkal jsem mu, že nemůžou dát všechny. Bylo to jen takové popíchnutí,“ prozradil po utkání Mrázek, který kapitána Táborska vychytal.
Když v následné sérii bravurně vyrazil i střelu Rabiňáka, právem mu museli všichni gratulovat. Už během zápasu, který skončil divokou remízou 3:3, několikrát hasil hrozivé kiksy spoluhráčů před sebou.
„Pro nestranného diváka pěkný fotbal, ale mně se to moc nelíbilo. Šli jsme do zápasu s tím, že potřebujeme nutně získat tři body,“ neskrýval Mrázek zklamání z nečekané ztráty. Za nevídanou liknavost v obraně však své parťáky ani příliš nepeskoval.
„V situaci, kdy se vám nepovede vstup do soutěže, není správná cesta řvát na sebe a nadávat si,“ řekla chrudimská brankářská jednička.
Přitom v úvodu sobotního mače si mohl v bráně užívat posledních takřka letních paprsků. Práci měl totiž nulovou. Jenže spoluhráči si poté nejspíše museli říci, že „Mrázu“ taky zapojí do hry. A tak byla cesta k jeho bráně v první půli opakovaně volná jak průchod přes vysazené dveře.
„Vůbec nevím, co se s námi stalo, že jsme se během chvíle dokázali tak změnit. Netuším, co se každému z nás honilo hlavou,“ dumal pětadvacetiletý gólman.
Ačkoliv herní projev byl zejména v defenzivě žalostný, tak o přestávce v kabině hromy blesky prý ani moc nelétaly.
„Trenér nás jen upozorňoval, kde jsme udělali chyby. Nějaký velký křik by nám nepomohl,“ konstatoval Mrázek.
Však i díky němu byl poločasový stav „jen“ 1:2. V ten moment možná sám netušil, jak moc svému týmu nakonec ještě bude muset zachraňovat krk od hrozící blamáže. Chrudim nepochybně ztratila, ovšem mohlo pro ni být i hůře.
„Máme dva body a musíme je brát. Po tom průběhu jsem za ně rád,“ připustil Mrázek.
