„Jsem rád, že jsem se potkal s klukama, které jsem dlouho neviděl. A že jsem se zase mohl proběhnout po zdejším trávníku,“ liboval si na stadionu v Králově Poli.
Předtím se mu to poštěstilo ještě jako teenagerovi. Za Brno stihl odkopat rovnou padesátku ligových zápasů, než jej jako mimořádný talent ještě před dvacátými narozeninami vykoupil bruselský Anderlecht.
Sparťan Mareček přestoupil do LokerenuCo se psalo v lednu |
A v Belgii se letos v zimě ocitl znovu, tentokrát v Lokerenu. „Když jsem z Anderlechtu odcházel do Sparty, nečekal jsem, že bych se do Belgie vrátil. Ale vidíte, ve fotbale nevíte, co se stane zítra, pozítří, za týden nebo za měsíc,“ komentuje Mareček svou kariérní smyčku.
Když jej Sparta v zimě odhodila jako přebytečného, byla po něm sháňka. „Registroval jsem zájem českých klubů, ale měl jsem prioritu jít ještě do zahraničí, pokud by bylo něco zajímavého. A nakonec ta nabídka přišla,“ líčí rodák z Domašova poblíž Brna.
Hořkost vůči Spartě, která jej vyšoupla z kádru, prý s odstupem času necítí. „Když jsem se to dozvěděl, tak mě to samozřejmě mrzelo, ale spíš to pro mě bylo vysvobození. Dívám se dopředu. Něco skončilo, něco nového začalo a jsem rád, že to dopadlo takhle,“ vypráví Mareček, jehož trenérský „kat“ Andrea Stramaccioni nedlouho po začátku jara dostal vyhazov. „Ale teď je těžké říkat, co by bylo, kdybych zůstal. Nelituju toho, že jsem šel ven.“
Poctivý středopolař, který vyniká především směrem dozadu, se popral i s náročným lednem. Než se domluvil přesun do Lokerenu, připravoval se měsíc mimo mužstvo.
„Pro každého hráče je to samozřejmě těžké, ale měl jsem možnost trénovat s kondičním koučem z Itálie, který měl velmi zajímavé tréninky, ze kterých jsem chodil s jazykem na triku. Hodně mi to dalo, a když mi po příchodu do Lokerenu chyběla herní praxe, stavěl jsem právě na kondici,“ popisuje trojnásobný český reprezentant.
V belgickém klubu, v němž stále žije silný odkaz českého kanonýra Jana Kollera (ale také Romana Vonáška a Daniela Zítky), si vydobyl pevné místo v základní sestavě. Po neslaném 13. místě v základní části Lokeren vyhrál svou nadstavbovou skupinu a usiloval o Evropskou ligu. „Ukázalo se, že ten systém, který bude podobný i u nás, má nějaké kouzlo,“ podotýká Mareček.
Ten hrál jednu z hlavních rolí v dramatickém semifinále play off. V prodloužení ve Waregemu posunul svůj tým do vedení 2:1 (svým teprve čtvrtým ligovým gólem v životě), poté však v rozstřelu zahodil svou penaltu a Lokeren musel skousnout porážku.
„Ale je na čem stavět. Jsou tam dobří kluci a fotbalisti, takže věřím, že se v příští sezoně budeme od začátku pohybovat výš. Co se týče mě, tak vždycky říkám, že to může být lepší. Ale jsem rád, že hraju každý zápas a zdraví mi drží,“ oznamuje Mareček, který má v Lokerenu smlouvu ještě na tři roky.
Jeho návrat do Česka tak zatím aktuální není. Ale jednou... „Samozřejmě bych se někdy chtěl vrátit do Brna. Je to moje srdeční záležitost, vyrůstal jsem tu a dostal jsem se tady do velkého fotbalu. Ale dokud budu mít ještě nějaké další cíle, tak bych to chtěl vyzkoušet,“ sděluje Mareček, kterého zasáhl brněnský sestup.
„Mrzí mě, že to Zbrojovka schytala a jde do druhé ligy. Věřím, že se za rok vrátí zase zpátky. A třeba pak někdy budu mít šanci jí pomoct pohybovat se ve vyšších patrech.“