Lukáš Budínský sám góly dává. V minulé sezoně byl s osmi trefami druhý nejlepší střelec Karviné. Ale pokud jde o asistence, nemá v týmu konkurenci.
„Ta statistika se mi zamlouvá. Je fajn, že se myslí i na ty, kteří góly připravují,“ prohlásil Budínský.
Když vstřelíte gól, je euforie větší, než když na něj v uvozovkách jenom přihrajete?
Pokud gól dáte, euforie je silnější. Ale i když na něj nahraji, tak mám radost. Nejdůležitější je, aby z toho měl prospěch tým.
Je dobře, že soutěž nejlepších nahrávačů v lize je?
Vždycky se sledovali jenom střelci, a ti, co nahrávají, byli v pozadí. Teď jsou více vidět. Je to ocenění práce dalších hráčů.
Je to dobře i proto, že kolikrát ten, kdo celou akci připraví, má na gólu největší podíl?
Někdy jsou i asistence jednoduché, ale je pravda, že jindy spoluhráč dostane balon skoro až do prázdné branky a úspěch slízne on.
Chtěl jste být vždy tvůrce hry?
Začínal jsem více vzadu, ale postupem času jsem se posouval nahoru. Vyzkoušel jsme si všechny posty. Nejvíc mi to vyhovovalo uprostřed zálohy. Už v dorostu v Bohemce, když to vezmu dost zpátky, jsem hrál ve středu a gólových asistencí jsem měl hodně. To jsem si tak nějak přenesl i do mužského fotbalu, i když už ne v takovém množství.
Jak důležité je, abyste si s útočníky dobře rozuměl?
Musíme vědět, co od sebe chceme. Když to vezmu jmenovitě, tak s Wagim (Wágnerem) si už výborně rozumíme, víme, co od sebe čekat, že nejsme žádní sprinteři, takže potřebujeme balon spíše do nohy. A my víme, že když mu pošleme balon do vápna, tak z nějakých centrů góly dá.
Je potřeba, aby si hráči rozuměli také mimo hřiště, aby byli dobří kamarádi?
I to má svůj podíl. U nás s nikým není problém. Rozumíme si i mimo hřiště. Ale je jasné, že nejsme všichni stejní kamarádi, to by nešlo. S někým se bavím více, s někým méně.
A je poznat, že když k sobě máte blíže i mimo fotbal, že vám souhra v zápasech lépe funguje?
Asi jo, ale nemyslím si, že je to ten hlavní faktor.
Vy jste chtěl být vždycky fotbalista?
Hraji od čtyř let, kdy jsem začal na Slavii. Fotbal hráli děda i táta.
Vy jste se ale dostal na nejvyšší úroveň, že?
Asi ano.
Co na to říkají?
Jsou pyšní. Když mohou, tak přijedou do Karviné. Ale pokud hrajeme v Čechách, tak se snaží jezdit všude. Mám radost, když je vidím na tribuně.
Při vší úctě ke Karviné, neříkáte si někdy, že máte na víc?
Jsem rád, že si tady mohu zahrát ligu. Ale ty začátky nebyly jednoduché. Trochu jsem se tady restartoval po nepovedených sezonách v Bohemce. A Karviné jsem i něco dlužil, že mi tu šanci dala a měla tu trpělivost. Ale uvidím, co přijde. V létě mi končí smlouva.
Už letos v létě se o vás hovořilo jako o jednom ze tří karvinských hráčů, kteří by mohli odejít...
Něco se řešilo, ale nedopadlo to. Jsem hráč Karviné a na tu se soustředím.
Jste z Prahy. Byl pro vás problém zvyknout si na Karvinou?
Také to při mých zdejších začátcích hrálo svou roli. Než jsem přišel sem, nikde jinde než v Praze jsem nehrál. Bylo to těžké. Tady je malé město. Když to trochu přeženu, všichni se znají. Hlavně jsem však měl daleko rodinu, takže jsem pořád jezdil sem a tam. Fotbalisté si ale moc vybírat nemohou. Po půl roce jsem si zvykl a už to neřešil.
Takže jste si na zdejší kraj zvykl?
Když jsem do Karviné přišel, hrála ještě druhou ligu. Šel jsem sem i proto, abych změnil prostředí. Každému jsem pak říkal, že je tu všechno super. Akorát ta dálka, ale člověk si nemůže vybírat, pokud chce hrát fotbal.
Sparťanský obránce Martin Frýdek v souboji s karvinským Lukášem Budínským (vlevo).
Ruch velkoměsta vám nechyběl?
Když mi chyběl, tak jsem si do Prahy zajel.
A scházel vám často? Jste městský člověk, který potřebuje mít kolem sebe spoustu lidí?
To zase ne. Ale Prahu mám rád, i když jsem její návštěvy omezil. To i proto, že jsem si tady našel přítelkyni. Jsem s ní v Ostravě a do Prahy zajedu, když máme třeba reprezentační přestávku. Anebo tam zůstanu, když tam hrajeme.
Zmínil jste přítelkyni z Ostravy. V létě o vás měl zájem i Baník...
Jo, ale nikdo mě přímo nekontaktoval. Uvidíme, co bude.
