Tomaszewski to přehnal, nezachoval se dostatečně vlastenecky a politická strana Právo a spravedlnost ho na měsíc vyřadila ze svého poslaneckého klubu.
O problému se však mluví dál.
Ofenzivní záložník Ludovic Obraniak je Francouz a obránce Damien Perquis zrovna tak. Oba hráli za juniorské výběry Francie. Když mají říct složitější větu v polštině, koktají a rychle přecházejí do francouzštiny.
Obraniak navíc popudil fanoušky tím, když po vystřídání v minulém utkání proti Rusku vztekle nakopl lahev s pitím.
Jak do čtvrtfinále |
"Mám rád Poláky, mám rád Polsko, cítím se jako Polák," prohlásil Obraniak pár dní před šampionátem.
Narvaný tiskový sál mu zatleskal, protože to řekl polsky. Hned vzápětí se však raději vrátil do mateřštiny.
Damien Perquis, rodák z Troyes, je na tom s mluvením stejně. Nezní to úplně hodnověrně, když francouzsky líčí, jak se cítí být Polákem: "Nechápu, proč to řešíte. Svět je přece otevřený. Mně dala polskou krev babička, mám po ní polské srdce."
Polské občanství dostal až loni v září po přímluvě prezidenta Komorowského. Ačkoli fotbalové Polsko vystupuje jednotně, dá se na něm vypozorovat určité pnutí a lehké obavy. Pokud by dnes proti Česku neuspělo, z týmu by mohly na povrch vyplavat různé a dosud utajované skutečnosti.
Poslanec Tomaszewski rozhodně není sám, kdo si myslí, že vliv "fotbalových cizáků" má na reprezentaci neblahé důsledky. Už kvůli jazykové bariéře.
Dvojice Francouzů v tom není sama. Sebastian Boenisch, Eugen Polanski a Adam Matuszczyk jsou zase zvyklí na němčinu. Všichni tři strávili v Německu většinu života a hrávali i za tamní mládežnické reprezentace.
Teprve pak poprvé oblékli dres s polskou orlicí. "Snažíme se mluvit polsky, ale někdy nám to nejde. Pomáháme si němčinou nebo angličtinou," říká Boenisch.
Češi by dnes večer potřebovali, aby si Poláci příliš nerozuměli.
