Risk vyšel, Zbrojovka vyhrála 2:0 a Švancara coby skórující žolík ujišťoval, že svou roli přijal. "Před zápasem jsem mu dvacet minut vysvětloval, proč jsem se tak rozhodl, a on všechno odkýval, že je to v pořádku," vzpomíná Grmela.
O dvě kola později tah se střídajícím Švancarou vyšel opět, Brňané otočili duel s Ostravou. Jenže tentokrát se naštvaný útočník ozval. Od té doby to mezi ním a vedením skřípalo. "Že to hrotil a vystupoval vůči veřejnosti, to byl jeho krok. Ale děláme to pro Brno, nebo pro sebe? Někdy je potřeba zkrotit své ego. Navíc na tom, že mužstvo bylo po 22 kolech dole, se přece podílel taky," sděluje trenér.
Sázka na jiné se mu vyplatila. Do té doby zoufalá Zbrojovka se zvedla a nakonec celkem s přehledem vybojovala záchranu. "Já Švancika uznávám jako velice dobrého fotbalistu, ale v té chvíli byl nejplatnější tím, že naskočil na třicet čtyřicet minut a proti rozbité, unavené obraně něco udělal," vysvětluje Grmela.
Než se rozhodlo o Švancarově odchodu, přál si kouč jeho setrvání. Alespoň to říkal. "Nikdo z nás nechce, aby odešel, já už vůbec ne. Ale je otázka, nakolik to Švanci sám chce zvládnout. Ať zmákne letní přípravu, pak zase bude platný hráč od začátku. Jinak zase bude chodit až proti unavenému soupeři. Teď se ve fotbale jezdí nahoru dolů a je tam spousta kluků, co jsou kondičně skvěle připravení. Fotbalově už to takové není, ale oni tam přinášejí dřinu."
Švancarovy přednosti jsou ovšem jinde. "Ale abyste v týmu měli jednoho takového, co bude čekat a řešit finální věci, musí být mužstvo super poskládané a devět lidí na něm musí pracovat. Ale takové mužstvo tady není," podotýká Grmela.
