Za Prostějov jste nastoupil ke 115. výročí klubu. Užil jste si to?
Moc. Nečekal jsem, že to bude tak slavnostní. Výborné. S klukama v kabině jsme zavzpomínali na staré časy. Třeba jak jsme s Tomášem Hunalem sváděli souboje v lize.
To byla řežba, že?
Byla! Tehdá jo. Oba jsme do toho šli tvrdě, a proto se nám nic nestalo. S ním to bylo vždycky těžké.
Pocházíte z Bedihoště. Jaké byly vaše první fotbalové krůčky?
Začínal jsem v Bedihošti, pak jsem přestoupil do Železáren Prostějov, na vojně jsem byl ve Znojmě, potom jsem se vrátil, koupily mě Drnovice, následoval Lerk Brno, Bohemka, tříměsíční turecká štace pod trenérem Jarabinským, Sigma a pak jsem hrál ještě chvíli ve Zlíně, Holici, Hulíně, Kroměříži. Něco jsem procestoval.
A pořád hrajete.
Za Bedihošť. V neděli máme zápas, tak na mě při exhibici diváci řvali, ať se neunavím.
Pořád na hrotu?
Ne, ne, stopera. Fotbalový život jsem si prodloužil tím, že jsem pořád zdravý, musím to zaklepat. Nikdy jsem nic neměl. Hraji i se synem, i když se nepotatil, moc se mu hrát nechce. Já si připadám, že mám třicet, ale mám těch padesát.
Takže můžete bilancovat.
Hlavně mi naskočí Bohemka, tam se mi hodně dařilo. A Turecko. Atmosféra zápasů byla úplně jinde, hráči taky.
A Prostějov?
Hrozně mě mrzí, že skončily Železárny. Byl jsem se na to hřiště podívat. Nechápu, jak to tak smutně může skončit. Kdyby se to dalo dohromady, tak stadion je fotbalový, bez atletické dráhy. Byl by to parádní stánek na fotbal, na všechno. Je mi to líto. Škoda klasických Železáren. Kdyby se tam vrátil fotbal, bylo by to nádherné. Stadion pro sedm tisíc, to bych si přál. Na druhou ligu by to bylo fajn. Kdyby se hrálo dobře, lidi by tam chodili. V Prostějově mají fotbal a hokej rádi.
Výročí slavila i Sigma.
Tam jsem byl už na sklonku kariéry. V útoku byla těžká konkurence: Heinz, Hapal, Vlček, Reiter. Byl jsem spíš náhradník a za dva roky dal jen dva góly – Teplicím a Příbrami. Do toho jsme hráli Intertoto Cup se Slavenem Belupo a s Blšany. Zrovna jsem se na to díval. My jsme s nimi hráli třikrát během dvou týdnů – dvakrát Intertoto a mezitím ještě ligu. Byl to rok 2001.
Ač jste nehrával tolik, u fanoušků Sigmy jste se zapsal výrazně.
Jsem taková nepřehlédnutelná postavička.
Když jste nastupoval, hlasatel křičel: Luděk – Želva – Zdráhal! Jak jste k přezdívce Želva přišel?
To mi vymyslel spoluhráč Peťa Gottwald ještě v Lerku Brno. Nadávali tam na jednoho pána, co se staral o trávník, že byl pomalý. Ale nakonec dali přezdívku Želva mně.
Fotbalem jste se nezajistil. Jaký byl přechod do práce?
Nevydělal jsem tolik peněz jako většina těch fotbalistů mé generace v lize. Do práce jít musíte. Tak jsem jeřábníkem v Rakousku. Ideální práce pro mě. Nemusím s nikým mluvit. Ovládám páčky, mě to baví. Velký klid.
Udělal jste si kurz?
Musel jsem. Naučil jsem se to a je to dobré.
Bez nehod?
Sem tam něco teču.
Velká změna, ne?
Změna to je. Pro každého hráče je přechod do normální práce složitější, musíme se s tím vypořádat. Někteří to nezvládnou. Bohužel jsou i případy sebevražd, alkoholismu, rozvodů. Rodina vás musí podržet.
Dnes si hráči vydělají v lize víc. Co byste jim poradil?
Měli by myslet na zadní vrátka, mít i dobré pojištění, kdyby se zranili. To je nepříjemné. Teď jsou větší možnosti. Já jsem studoval ještě za socialismu. Na gymplu jsem měl němčinu a nevěděl jsem, že ji teď budu potřebovat. Jak jsem tu učitelku neměl rád, nedávno jsem ji potkal na Floře Olomouc a vzpomněl jsem si, že jsem se měl němčinu učit víc.
Nebo déle vydržet v tureckém Göztepe.
Bylo tam zrovna zemětřesení v devadesátém devátém. Přestoupil jsem v listopadu, hrálo se listopad, prosinec, leden, únor bez přerušení. Měli jsme gólmana Richarda Kingsona, chytal za Ghanu pak i na mistrovství světa v Německu. Ale zrovna tehdy byl na měsíc uvolněný na mistrovství Afriky, kam musel. A nám chytala v prosinci dvojka, nechala se vyloučit, pak chytala trojka, prohráli jsme osm zápasů za sebou, vyhodili trenéra Jarabinského a šel jsem taky. Trenéři jsou pod tlakem manažerů, ale to je furt.
Jak padesátku oslavíte?
Na Slovensku, mám tam velkou rodinu: mámu, ta má čtyři sestry, hodně bratranců. V Bedihošti něco uděláme s kamarády po sezoně.