Jak vzájemná spolupráce tohoto širokého týmu fungovala?
„Myslím, že dobře. Samozřejmě to není tak, že jsou všechny tréninky, kdy jsou všichni využití na sto procent. To ani nejde,“ myslí si Klusáček. „Ale je řada tréninků, kdy to máme rozdělené a můžeme využít toho, že je nás víc.“
Sám Klusáček však připouští, že se s takovým počtem asistentů učil pracovat. „Ten tým je širší, než bývá zvykem. Ale myslím, že to pro tým přináší výhody,“ tvrdí.
„Při tréninku máme možnost se věnovat třem, čtyřem hráčům. Kdežto když jsou dva trenéři, každý má dvanáct fotbalistů a nemůžete ani přeskočit do druhé skupiny, jestli je správně pochopené to, na čem se domluvíte před tréninkem. V tomhle pohledu je to tedy obrovské plus.“
Také z toho důvodu si Klusáček přeje, aby současný tým zůstal pohromadě. „Akorát se čeká na rozhodnutí Jardy Blažka,“ prozradil.
Při sporných momentech má poslední slovo hlavní trenér, tedy Klusáček. To však neznamená, že si neposlechne názory ostatních. „I od hráčů chci, aby se nebáli říct, když s něčím nesouhlasí. A nemáme to tak ani v trenérském týmu,“ prozrazuje Klusáček. „Takže určitě Milan Bokša i Roman Kučera mi řeknou cokoliv. Marek je sice trochu tišší, ale taky nemá problém mi říct, když se mu něco nelíbí,“ popisuje komunikaci.
Jak probíhá výběr hráčů pro základní sestavu na utkání? „Bavíme se o tom. Vždy chci slyšet názor ostatních členů realizačního týmu. Ale finální rozhodnutí dělám já,“ doplnil. V jihlavském trenérském týmu prý při komunikaci s hráči neplatí žádné rozdělení na „hodného a zlého policajta“. „Většinou by to mělo být tak, že hlavní trenér dělá ta nepopulární rozhodnutí. Ale obecně si myslím, že záleží na tom, jaký je to typ hráče,“ přemítá Klusáček.
„Je to hrozně individuální. Někdo potřebuje chválit, povzbudit, někdo naopak sjet,“ prozrazuje. „Jsou tu hráči jako Kuba Fulnek, u kterého vím, že vždy dělá maximum. Ne všechno se mu povede, ale proč bych ho za to kritizoval. Takoví hráči potřebují spíš věci vysvětlit. V dobrém říct, co mají dělat jinak, co vylepšit. To jim pomůže víc.“
A pak je tu druhý extrém. „Někteří potřebují trochu podržet pod krkem, jako třeba Šulda,“ s úsměvem připomíná Šulka. „Myslím, že máme dobrý vztah. Je to chytrý kluk, bavíme se normálně, řekneme si vše otevřeně. Akorát ho musím víc hlídat,“ dodává.
