Bylo pro něj těžké získat souhlas zástupců fotbalové asociace, aby vedle národního týmu mohl trénovat i Baník?
„Pro mě ani ne. To byla spíše záležitost Baníku, protože jsem pod smlouvou a mám nějaké závazky vůči FAČR (Fotbalová asociace České republiky),“ řekl Luboš Kozel. „Navíc nejsem trenér, který co chvíli mění působiště.“
Dodal, že při jednání s šéfy Baníku měl i podmínku, aby s mladou reprezentací dokončil kvalifikační cyklus.
„Co jsem byl u mužstva, tak jsem na ty mladé kluky tlačil, abychom se někam posunuli, ať už individuálně, nebo jako tým. A kdybych teď dva měsíce před rozhodujícím turnajem odešel, nebylo by to ode mě úplně seriózní. Ale díky vstřícnosti Baníku i FAČR se podařilo najít řešení, takže věřím, že se mi podaří obě věci skloubit.“
Problém v tom nevidí. „Navíc naše akce je koncem března, kdy má liga reprezentační přestávku,“ upozornil Kozel.
Dodal, že složení národního týmu U19 je z 95 procent dané. „Takže spíše to je o tom, abych věděl, že jsou hráči zdraví. Už znám kluky natolik, že vím, kdo do nároďáku patří, a pokud hrají, tak tam budou. Už je nemusím tolik sledovat. Hlavně jde o komunikaci s jejich klubovými trenéry. Věřím, že to ovlivní mou práci v Baníku co nejméně.“
Luboš Kozel se do klubového fotbalu vrací po třech a půl roce, kdy skončil v Dukle Praha. „Tu dobu u reprezentace hodnotím jen pozitivně,“ řekl, byť uznal, že z klubové každodennosti vypadl. „U národního týmu je ta práce více manažerská. Je hodně o komunikaci s kluby, s hráči, ale neocenitelná je mezinárodní konfrontace. Ta vám opravdu otevře oči.“
Zmínil mimo jiné setkání s anglickým a nizozemským fotbalem, s jejich mladými hráči.
„Šlo o srovnání našich fotbalistů, kteří hrají dorosteneckou ligu, anebo třetí nejvyšší soutěž za některou rezervu prvoligových mužstev, s hráči, kteří jsou ve velkých holandských či anglických klubech a v nich už dostávají šanci,“ řekl Luboš Kozel. „Pustím si televizi a Liverpool hraje anglický pohár. V sestavě má tři hráče, kteří za anglickou devatenáctku hráli proti nám a zvládli takové utkání. Takového mladíka má i Bayern Mnichov. A přitom to jsou fotbalisté srovnatelní s našimi.“
Kozel tudíž nechápe, proč se nadějní čeští fotbalisté v osmnácti devatenácti letech zastaví a trvá jim dva tři roky, než se prosadí v české lize.
„Působení u reprezentace mi rozšířilo obzor i pohled na výchovu hráčů, na dynamiku a růst týmu. U nás je někdy pohled na mladé hráče takový zabržděný,“ podotkl kouč.
Jaký je vlastně Luboš Kozel trenér? „Říkají o mně, že jsem detailista, mám rád pořádek,“ odpověděl. „Jde o nastavení pravidel, která chci, aby hráči dodržovali. Jsou situace, kdy umím dát najevo, že mám rozhodující slovo, a na druhou stranu pokud vidím, že věci fungují, jak mají, jsem velice komunikativní.“
Tvrdí, že jeho filozofie je jasná: „Pokud hráč dělá, co ho baví, tak to dělá lépe, než kdyby jej to netěšilo. Snažím se, aby tréninkový proces nebyl monotónní, aby byl soutěživý, aby každý měl snahu se zlepšovat.“
