„Bůh hrál s námi, štěstí se usmálo na nás,“ řekl Amara Dabo, ministr sportu v Guineji.
V sále se sešli zástupci jeho národního týmu a Mali. Sledovali, jak dopadne boj o čtvrtfinále. Ne, hřiště nebylo jevištěm, ani míč nebyl nutný, protože gól padnout nemohl. Losovalo se.
Jako první do skleněné nádoby s malými míčky sáhl prezident fotbalového svazu Mali. Když ho Boubacar Diarra otevřel, na lístku byla trojka, čili třetí místo a vyřazení.
Vzápětí Dabo rozevřel svitek, na kterém byla dvojka, čili druhé místo za Pobřežím slonoviny a postup.
Na mistrovství Afriky došlo ke kuriózní situaci, kdy o druhém postupujím ze skupiny D musel rozhodnout los, čili až poslední a nouzové kritérium.
Mali a Guinea získaly stejně bodů, měly stejný rozdíl skóre, nastřílely stejný počet gólů, vzájemný duel skončil remízou.
„Problémy s postupem bychom měli řešit bez losování,“ říkal před losovacím aktem Henri Kasperczak, trenér Mali.
„Mali ani my si nezasloužíme být vyřazeni tímto způsobem,“ přidal se Michel Dussuye, trenér Guineji. „Ani jeden tým na turnaji neprohrál. Vypadnout po losu by bylo těžké po každého.“
Těžké to je nyní pro Mali. „Bohužel, museli jsme to rozhodnout a jiná možnost nebyla,“ prohlásil Issa Hayatou, šéf afrického fotbalu.
Že nebyla možnost? Kdeže, chtělo to jen trochu přemýšlet.
Když se ke stejné situaci schylovalo na mistrovství Evropy v roce 2008, UEFA už měla dopředu připravený scénář. Pokud by v posledním zápase skupiny mezi Českem a Tureckem bylo konečné skóre 2:2, po devadesáti minutách by následoval penaltový rozstřel.
Češi vedli 2:0, soupeř snížil a v závěru vyrovnal. Když už trenéři začali přemýšlet o tom, koho na pokutové kopy vyšlou, udělala česká obrana další chybu a Nihat Kahveci minutu před koncem rozhodl.
K mimořádné úpravě pravidel mohlo dojít, pokud „zúčastněné“ týmy hrály proti sobě jako se to stalo v případě Turecka s Českem. Pokud by Mali a Guinea v závěrečném duelu hrály s jinými soupeři, logicky by na případné penalty dojít nemohlo.
„Pravidla jsem nevymýšlel, ale los není férový. Mohli jsme hrát prodloužení nebo kopat penalty. Postoupit by měl ten, kdo vyhraje na hřišti,“ zdůraznil před losem guinejský útočník Ibrahima Traore. „Nevíme, jestli zůstaneme, nebo poletíme domů. To není dobrá situace.“
„Měly by se najít způsob, aby se rozhodlo na hřišti, sportovním způsobem. Se sportovním duchem to nemá nic společného,“ doplnil trenér Mali.
Fotbalová historie pamatuje několik případů, kdy o postupujícím či o vítězi rozhodl los. V kvalifikaci na mistrovství světa 1954 se v Římě utkalo Turecko se Španělskem. Když duel skončil remízou, měl všechno v rukách čtrnáctiletý syn správce římského stadionu. Některé zprávy mluví o tom, že vytahoval míčky ze skleněné nádoby, jiné říkají, že papírové svitky.
Na světovém šampionátu 1990 Nizozemsko a Irsko remizovaly ve všech třech zápasech ve skupině, získaly stejně bodů, skóre bylo 2:2 a vzájemný duel skončil 1:1. Bezprostředně po utkání předseda FIFA Sepp Blatter za asistence televizních kamer losoval, který z týmů skončí druhý a třetí za vítěznou Anglii. Velké nervy to nebyly, dopředu bylo jisté, že do osmifinále půjdou Irové i Nizozemci.
V roce 1988 na africkém turnaji Alžírsko a Pobřeží slonoviny měly stejně bodů i shodné skóre. Do semifinále díky losu postoupilo Alžírsko. V roce 1972 prošlo po losu místo Maroka do semifinále Kongo a nakonec celý turnaj vyhrálo.
