Přestože na stadionu Fritze Waltera na Betzenbergu je vyhřívaná hrací plocha, hřiště přý bylo v žalostném stavu. "Terén je tu hrozný, sice vyhřívaný, ale víc hlíny než trávy, navíc je to strašně hrbolaté. Takže hlavně pro útočníky vůbec nic příjemného."
I tak si domácí mužstvo vytvořilo spoustu brankových příležitostí už v prvním poločasu. "Já sám měl dvě docela vydařené hlavička, ale pokaždé mi zkazil radost brankář," řekl Lokvenc. "Hlavně ta druhá mě mrzí, po rohu jsem hlavičkoval v pádu takovou rybičkou k bližší tyči, jenže ten jejich gólman míč vyrazil. Největší tutovku ale spálili Klose s Dominguezem, oba sami před brankářem přestřelili..."
Skóre zápasu pak otevřel právě český útočník. "Někde na hranici šestnáctky vedl míč Klose, chtěl mi poslat míč, jenže na těch hrbolech mi ho dal na paty. Ale naštěstí se míč od obránce, který mě právě hlídal, odrazil ke mně, přímo do běhu. A pak už jsem z míst, kde je penalta, brankáře prostřelil."
Druhý gól přidal německý reprezentant Klose. "Ten byl opravdu nádherný. Anfang poslal centr na delší tyč, Klose se do míče položil a trefil to nádherně volejem."
Hamburská defenziva tedy dva nejlepší střelce domácích neuhlídala. "Jsem v tomhle ročníku nejlepším kanonýrem mužstva, ale není to nic slavného. Dal jsem zatím jen šest gólů, ale je fakt, že poslední dobou docela přibývají. A druhý je Klose, který dal branek pět."
A jak vnímal spoluhráče z národního mužstva Milana Fukala a Tomáše Ujfalušiho, kteří hráli v obraně Hamburku? "K Fukalovi jsem se vlastně ani nedostal, protože hrál pravého obránce a já se v našem útoku držel taky hodně zprava," přiblížil Lokvenc. "To s Ujfalušim jsem pár vzdušných soubojů měl, přebíral si mě se svým kolegou ze středu hamburské obrany."
Na otázku, zda mu právě Ujfaluši nechtěně napřihrál na gól, Lokvenc odpověděl: "Tomáš to nebyl, to ten druhý."
Vzápětí si přece jen vzpomněl na zápasové intermezzo s Fukalem. "Milan zrovna něco vysvětloval svému spoluhráči, já je zrovna míjel, tak jsem po něm hodil německy takovou běžnou a neškodnou nadávku. On se hned otočil a když viděl mě, začal se smát. Tak jsem ho česky pochválil, jak dobře to už válí v němčině."
K poslednímu místu v tabulce Lokvenc říká: "Zatím ještě pořád žijeme. Ale na konci je to dost vyrovnané a je tam hodně mužstev. Ztrácíme jen bod na Mönchengladbach, který snad zítra prohraje ve Stuttgartu, dva body máme ztrátu na Chotěbuz, Hannover a Leverkusen. Příště hrajeme s Mnichovem 1860 a pak doma s Norimberkem, tedy zápas, který zvlášť potřebujeme vyhrát."
Vedle posledního místa jeho týmu trápí Lokvence poslední dva týdny nepříjemné bolesti zad. "Před čtrnácti dny při zápase s Mönchengladbachem mi jeden protihráč vrazil kolenem přímo do kostrče a od té doby měl bolí jeden z obratlů. Před zápasem národního mužstva ve Francii jsem pak dostal do zad dvě injekce, i když jsem tam šel jen na posledních jedenáct minut, ale moc se to nezlepšilo."
Když se pak Lokvenc vrátil do Kaiserslauternu a na bolesti si znovu stěžoval, schytal to od trenéra Geretse. "Vynadal mi, proč jsem teda na ten reprezentační sraz jezdil. Tak jsem mu prostě musel vysvětlit, že nároďák je pro mě prostě nároďák. A když dostanu nominaci na příští kvalifikační dvojzápas v Holandsku a s Rakouskem, přijedu zas."
Injekce zatím moc nepomáhají, přestože další dostal před týdnem před zápasem s Bielefeldu a nepříjemný vpich pocítil i před poslední domácí výhrou nad Hamburkem. "Už by ale ta kostrč konečně mohla dát pokoj," utěšuje se devětadvacetiletý fotbalista.
