V Regensburgu pobýval Lokvenc donedávna s reprezentačním kolegou Janem Kollerem, útočníkem Dortmundu, který se tu zotavoval rovněž po operaci kolene.
"Teď už jsem tady sám, Dino se vrátil do Dortmundu," uvedl Lokvenc pro internetové stránky Českomoravského fotbalového svazu. "Už se nemůžu dočkat, až se za dva týdny sbalím i já."
Jak to s vámi aktuálně vypadá? Koller si při nedávném reprezentačním srazu zatrénoval, i když zatím individuálně.
Zaklepu to raději na dřevo, protože koleno se hojí dobře. Každý den běhám a zrovna dnes jsem vůbec žádnou bolest necítil. Naposledy jsem tenhle pocit zažil loni v srpnu, od té doby jsem měl potíže a nakonec jsem se operaci nevyhnul.
Kdy si poprvé kopnete do míče?
Už do něj asi tři týdny kopu, což je samozřejmě další viditelný posun k lepšímu. A také zpestření rehabilitačního programu.
Stihnete ještě na jaře pomoci Salcburku v boji o rakouský titul?
Pokud nenastanou nějaké komplikace, tak do závěru ligy naskočím. Za dva týdny, až skončím rehabilitační pobyt, se normálně zapojím do přípravy mužstva. A doufám, že konečně dám za Salcburk nějaký ten gól, což se mi zatím nepovedlo.
Od loňského letního přestupu jste toho zatím za Salcburk moc neodehrál. Nedávají vám to lidé z klubového vedení či trenér Jara nějak najevo?
Nic takového jsem nezaregistroval. Pochopitelně, že i já bych raději běhal po hřišti než po doktorech. Ale o minulém víkendu mi to moc nevadilo, protože Salcburk dostal čtyřku v Grazu, takže v klubu bylo asi dusno.
Jste v pravidelném kontaktu s reprezentačními spoluhráči a trenéry?
Občas si zavolám s Rosou, s trenérem Brücknerem jsem naposledy mluvil někdy v lednu. Včera se mi ozval doktor Fousek a ptal se, jak na tom jsem.
Mohl jste ho tedy potěšit, že se váš návrat na hřiště blíží?
Nechci nic uspěchat, ale je fakt, že koleno je den od dne lepší.
Pokud budete zdravý, tak vás nominace na mistrovství světa do Německa určitě nemine.
Tak daleko ještě nemyslím, abych to nezakřikl. Ale pochopitelně, že bych si na mistrovství světa zahrál moc rád. Za další čtyři roky už budu v nároďáku sotva.
Jedinou přípravu před závěrečným soustředěním sehrál národní tým minulou středu v Izmiru s Tureckem. Vy jste zápas na rozdíl od většiny českých fanoušků sledoval v přímém přenosu. Co byste k této přípravě řekl?
Měl jsem aspoň vyplněný večer, protože zápas přenášela jedna placená německá televize. Kluci měli zápas pod kontrolou a i když domácí povzbuzoval vyprodaný stadion, do žádné větší šance Turky nepustili. To, že soupeř v závěrečných minutách šťastně vyrovnal, sice mrzí, ale na celkovém dobrém dojmu z našeho výkonu to vůbec nic nezměnilo.
