Na kontě sice má jedenašedesát reprezentačních startů, ale většinou chodí do hry až z lavičky náhradníků. "Je mi jasné, že už je to takhle zaběhnuté, ale s tím nic nenadělá," říká Lokvenc. "Trenér Brückner má už svou osvědčenou sestavu a já samozřejmě nemůžu proti Honzovi Kollerovi a Milanu Barošovi nic namítat."
Není fotbalistovi, který má v nohou 117 zápasů v bundeslize, tak trochu líto, že v národním mužstvu drtivou část utkání prosedí na lavičce?
"Abych řekl pravdu, už se tím ani netrápím. A dělat náhradníka v tak výborném mužstvu, jaké poslední roky máme, to není žádná ostuda. Samozřejmě hrát chce každý, ale mně to líto opravdu není. Mnohem víc by mi vadilo, kdybych seděla na lavičce v klubu, ale v nároďáku to nic potupného není. Navíc naposled proti Řecku jsem odehrál celý druhý poločas, takže nijak nestrádám."
Pokud jde o středeční kvalifikaci s Nizozemskem, má Lokvenc stejně jako jako mnozí jeho reprezentační spoluhráči obavy, aby českému mužstvu nechyběla rozehranost.
"Máme v týmu hodně fotbalistů, kterým ještě nezačaly domácí soutěže, nebo za sebou mají jedno dvě kola," připomíná. "Ale přesto doufám, že Holanďany zvládneme. Po posledních zápasech s námi určitě mají nahnáno, jenže rozjezd téhle kvalifikace bude opravdu těžký."
Lokvenc přitom nemyslí jen na Nizozemce, s nimiž si to podle něj český tým rozdá o první místo v kvalifikační skupině. "Řekl bych, že stejně těžké to bude s Rumuny. A pozor na Finsko, to taky nebude nic lehkého."
V novém působišti v Bochumi je Lokvenc na výsost spokojený.
"V Kaiserslauternu byly pořád nějaké problémy, na jaře končila bundesliga a za hráči, kterým měla vypršet smlouva, nikdo ohledně případného prodloužení nepřišel. Prostě nejistota a navíc jste byli po stálým tlakem, protože všichni chtěli výsledky," zavzpomínal na nedávné působiště.
Než odešel z Kaiserslauternu, kde hrál od léta 2000 čtyři roky, dvakrát se sešel s bochumským trenérem Peterem Neururerem.
"Padli jsme si do oka a bylo vyhráno. Navíc je dobré, že si mě vybral on sám. Probrali jsem, co ode mě bude chtít, tedy post hrotového středního útočníka, který má hlavně zakončovat. Tohle mi sedí, zatím jsem dal ve třech ligových zápasech gól, na další jsem přihrál, skóroval jsem i v prvním kole Německého poháru. Jsem spokojený, rozhodl jsem se s tímhle přestupem dobře.
K úplné spokojenosti mu teď chybí už jen rodina.
"Až se vrátím z reprezentace, přestěhujeme se s manželkou a dvěma dcerami do čerstvě pronajatého domku na kraji Essenu, odkud to mám do Bochumi pětadvacet kilometrů. V Bochumi jsem totiž nic příhodného nesehnal."
