Při otcově fotbalovém působení bylo téměř nemyslitelné, že by Lokvenc mladší u fotbalu neskončil. Přesto se k současnému postavení ve fotbalovém světě nepropracovával pravidelným tréninkem už od útlého dětství.
Fotbalový talent určitě podědil, ale než o něm začal přesvědčovat své okolí v zápasech registrovaných hráčů, měli mnozí jeho vrstevníci už odkopán nejeden mistrovský zápas.
"Do ničeho jsem ho nenutil, a tak závodně začal fotbal hrát až v deseti letech," vzpomíná Vratislav Lokvenc starší.
Sám si zahrál druhou ligu nejprve pět let v Ústí nad Labem, poté byl hráčem Náchoda, který postoupil do tehdejší české národní ligy, po reorganizaci rovněž druhé nejvyšší domácí soutěže.
"Vráťa se mnou chodil na trénink, kde jsme ho občas vzali do hry, ale dlouho fotbal hrál jen kolem domu," vypráví Lokvenc starší.
Mezi fotbalové žáky Náchoda Vráťa přišel ve svých deseti letech. "Od začátku bylo patrné, že mu míč nepřekáží," přibližuje Lokvenc starší začátky jeho syna.
Už žákovská kategorie ukázala, že se rodí střelec. A ukázala také, že nadějný fotbalista nebude chtít svůj talent promarnit.
"Vždycky se snažil být nejlepší. Už v žácích, když začínal. Už od počátku byl ctižádostivý a hrozně rád trénoval," říká o reprezentačním útočníkovi jeho otec. To Lokvencovi pomáhalo stoupat výš a výš.
"Dával hodně branek, za sezonu třeba devadesát," vzpomíná Lokvenc starší. Ve třinácti přešel do Hradce Králové, kde se po pěti letech objevil na trénincích u prvoligového týmu.
"Už v mladším dorostu Hradce dokázal svůj talent prosadit. Často jsem tátovi říkal, že tenhle syn se mu opravdu povedl," přidává Škorpil. Ten také Lokvence jako prvoligového začátečníka několikrát poslal do zápasů tehdejší federální ligy.
A hráč prokazoval, že se rodí nová střelecká osobnost. "Přes svoji výšku neměl problémy zapojit se do kombinačního fotbalu a hlavně byl nebezpečím pro branku soupeře," charakterizuje Lokvencovu hru Škorpil.
V Hradci proto také dlouho nevydržel. Na podzim roku 1994 ho ve svém týmu chtěl mít majitel Viktorie Žižkov Čekan a Lokvenc se odchodu do Prahy nebránil. Neskončil však na Žižkově, ale ve Spartě.
S tou zažil radost z několika titulů mistra republiky.Jeho výkony mu vynesly angažmá v bundesligovém Kaiserslauternu, který v létě vymění za Bochum. "Už jsem potřeboval změnu a díky tomu, že vím, kam v létě půjdu, jsem nyní v klidu," nechal se slyšet před zahájením evropského šampionátu.
VRATISLAV LOKVEN OČIMA OTCE Jaké nosil ze školy poznámky? Co dělal vždycky nerad? Za co nejvíce utrácel kapesné? Na kterého fotbalistu si hrál? Jakým jídlem jste mu udělali největší radost? Kdy se vrátil z hřiště nejvíc potlučený? Jaký dárek mu udělal největší radost? Chtěli jste mu fotbal někdy zakázat? Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet? Čeho se bál? Když byl malý, čím jste si přál, aby byl? Za co jste mu nejvíc vyhuboval? |
Vratislav Lokvenc (v první řadě, úplně vpravo) v dorosteneckém týmu. |