Synové útočníka Rostislava Sionka, jenž gólem rozhodl o prvním titulu Ostravy v roce 1976, spolu hrávali v žácích Baníku. Pak se setkali už jen půl roku na hostování v druholigovém Třinci, s nímž se Radek rozloučil hořce. Poté, co si na univerziádě na Sicílii zlomil nohu, vypověděli mu smlouvu.
Pomohl mu manažer Pavel Zíka, který zastupuje i bratra Libora a pro něhož pracuje jejich otec jako vyhledavač talentů. Na tři roky získal angažmá v třetiligovém německém Aue, kvůli němuž nedokončil vysokou školu.
"Hrával jsem pravidelně kvalitní soutěž s řadou cizinců. Lepší mužstva by se u nás v lize jistě uplatnila. Poznal jsem řeč i život v jiné zemi," pochvaluje si.Táhlo ho to však domů a žižkovská nabídka přišla v pravou chvíli. "Určitě se zase budeme chtít poprat o přední příčky jako loni," neskrývá ambice týmu.
S bratrem záludnosti české ligy ještě nestihl důkladně probrat. Bydlí totiž na opačných koncích Prahy a kočovný život fotbalisty společným chvílím nesvědčí. Víc si teď popovídá aspoň s dalším ostravským krajanem Marcelem Ličkou, který přišel na Žižkov na hostování. "Známe se velmi dobře, i když jsme vedle sebe nikdy nehráli."
Blšany, nejmenší ligovou vesnici, Radek Sionko ještě neviděl. "Beru to jako každý jiný zápas," odmítá jeho výjimečnost. Podobně i v případě legendárního veterána Jiřího Němce, který se vrací na domácí scénu. "Vidím ho jako soupeře. Na hřišti není čas víc přemýšlet." To bude platit i případném střetu s bratrem Liborem.
