Trénoval v Baníku Ostrava, ale třeba také v Polsku nebo Kataru. Jako reprezentační asistent byl u stříbra z Anglie v roce 1996 a vedl i národní tým do 21 let. Teď ale Verner Lička prožívá hodně nezvyklé "angažmá" - na pražském Vyšehradě každý den koučuje skupinku hráčů, kteří zůstali bez práce a usilují o nové angažmá.
"Nechci říkat jména, ale kdybych trénoval v lize, tři čtyři kluci by mě tady určitě zaujali," přesvědčuje. Projekt asociace profesionálních fotbalistů se mu zalíbil hned jak o něm uslyšel - a rozhodl se pomoci. "Pištu (Tomáš Pešír, ředitel asociace - pozn. red) jsem vedl v reprezentační jednadvacítce, máme nadstandardní vztahy," vysvětluje, přes koho se k netradičnímu úkolu dostal. "Jako prezident trenérské unie vznik téhle akce jedině vítám. Budeme chtít spolupracovat dlouhodobě."
Jak se zatím projekt vyvíjí? Naplňuje představy, se kterými jste do něj šel?Myšlenka uspořádat kemp pro hráče bez smlouvy je výborná. Já už jsem podobné projekty zažil na Západě, když jsem hrál ve Francii. Tady jsou podmínky samozřejmě zatím skromnější, ale už to, že jsme začali, je pozitivní. Hodně věcí řešíme za pochodu, ale jsem rád, že se nám povedlo vytvořit slušné zázemí na Vyšehradě. Spokojení jsou i hráči, musí se udržovat a zdaleka ne každý z nich si může platit individuální tréninky. A hlavně: fotbal je týmová hra a trénink v kolektivu je nutný.
Přesto je určitě znát rozdíl mezi tréninkem v klubu a v menší skupině. Nebo ne?
Těžko se můžeme klubům rovnat. Podmínky mají samozřejmě lepší, je mnohem jednodušší trénink připravit. My bojujeme třeba s tím, že počet hráčů se mění: někdo přijde, někdo odejde. Ještě před prvním tréninkem zmizel brankář Dominik Rodinger, kterého si vytáhly do přípravy České Budějovice. Ale to je samozřejmě v pořádku, kvůli tomu kempy organizujeme, aby si hráči našli angažmá.
Určitě by vám ale z pohledu trenéra víc vyhovovalo, kdybyste měl hráčů k dispozici třeba dvacet.
Bylo by to určitě lepší. I co se týče postů, aby se daly hrát zápasy a každý mohl nastupovat na pozici, která mu nejvíc vyhovuje. Ve třinácti nebo čtrnácti hráčích už se hodně věcí dá realizovat, ale ideálních pro trénink by bylo šestnáct nebo osmnáct. Pro zápasy klidně i víc.
Může trénink ve skupině aspoň trochu nahradit zápasovou zátěž?
Co si budeme povídat, zápas je neopakovatelný, nic ho nemůže nahradit. Veškeré pokusy přiblížit individuální zátěž té zápasové vždycky ztroskotaly. Proto bychom samozřejmě byli rádi, kdyby se nám povedlo časem nějaké zápasy zorganizovat. Hráči by získali herní zátěž a navíc se právě v zápase mohou nejlépe předvést. Na utkání bychom pozvali skauty a zástupce klubů, zájem by vzrostl. Ale i takhle už se o akci ví, měl jsem hned na začátku telefonáty od známých, kteří se na některé hráče vyptávali.
Co vůbec vaše práce přesně obnáší? Asi není jen o tom, že hráče vedete během společného tréninku na hřišti, že?
Nejdřív jsem všechny vyzpovídal, zajímalo mě, jak jsou na tom fyzicky, čeho chtějí dosáhnout. Z toho pak vycházím při tvorbě tréninků a individuálních plánů. Pohromadě trénujeme jen dopoledne, hlavně s míčem. Tréninky si dopředu připravím, jen je kvůli změnám v počtu hráčů musím občas trochu upravit. Odpolední druhá fáze je individuální. Podle toho, co jsem si o hráčích zjistil, jsem každému připravil tréninkový plán, do mailu dostali instrukce.
Jsou v připravenosti jednotlivých hráčů velké rozdíly?
Každý je na tom samozřejmě fyzicky trochu jinak a má jiné možnosti, někteří jsou třeba z klubů na něco zvyklí, což může být ze začátku překážka. Proto se o tom se všemi dál bavíme a řešíme všechno individuálně. Třeba Erich Brabec nebo Rodinger měli vlastní trenéry, takže těm jsem do přípravy nezasahoval. Střetly by se dva způsoby a to by mohlo špatně dopadnout.
Příprava pod vaším vedením bude trvat čtrnáct dnů. Co se dá za tu dobu stihnout?
Cílem je hráče dobře připravit, ale neublížit jim. Potřebují absolvovat základ přípravy, prvních čtrnáct dnů, aby byli ve formě ve chvíli, kdy si je nějaký klub pozve na zkoušku. Nemá cenu je hned na začátku přetrénovat. Chceme přitom vycházet z potřeb hráčů a z toho, kolik jich tady budeme mít. Jistě, dá se pracovat i se dvěma nebo třemi hráči, ale jen na určité úrovni. Co se týče herních nácviků, je to už v takovém počtu téměř neřešitelné.
Zatím pracujete s dvanácti hráči. Nečekal jste větší zájem?
Zatím je všechno čerstvé, nové, zájem ještě není takový. Před svátky, kdy jsme akci odstartovali, se nám přihlásili tři hráči. Pak postupně přibývali a věřím, že když se bude o kempech mluvit, zájem hodně vzroste. Pak toho budeme moci připravit pro hráče mnohem víc.
Už jste mluvil o tom, že podobné kempy znáte z angažmá ve Francii. Jak to vypadá tam?
Znám podrobně systém, jakým fotbal ve Francii funguje. Hráči tam například jsou vedení k tomu, aby víc uvažovali o budoucnosti, střádají si na důchod. Mají to nastavené tak, že část platu, který dostanou od klubu, chodí na účet asociace. Takže nehrozí, že by po skončení kariéry zůstali bez peněz. Co se týče kempů, počet hráčů bez smlouvy je trochu jinde.
Kolik jich bývá?
Někdy jde ten počet až do stovek, v létě pravidelně zůstane bez angažmá 200 nebo 300 hráčů. Asociace si s tím poradí, ve spolupráci se svazem jim vytvoří takové podmínky, aby se mohli na sezonu připravit a zaujmout nějaký klub. Ve sportovních střediscích jsou hráči delší dobu spolu, fungují jako tým, hodně se to blíží podmínkám v klubu. Hrají i zápasy a ve spolupráci s mezinárodní asociací se takhle utkávají i s podobnými skupinami z jiných zemí. Na taková utkání jezdí agenti a mohou si vybírat. A mají to nastavené tak, že klub může kdykoli jednoho z hráčů bez smlouvy angažovat - i mimo přestupní termín. Francouzský model je opravdu vzorový.
Může se mu Česko v budoucnu aspoň přiblížit?
Česká mentalita je taková, že máme ke všemu na začátku nedůvěru: Nejdřív nám něco ukažte a my se o to pak možná začneme zajímat. Ale snad se to pomalu začíná měnit. Když se kempy dostanou trvale do povědomí trenérů a skautů, ale také sponzorů nebo manažerů, vzrostou i finanční možnosti.
Věříte, že víc zájemců bude třeba už příští rok?
V českém fotbale zdaleka není všechno ideální, ale pořád v něm vidím i hodně pozitivních věcí. Tohle je jedna z nich a myslím si, že kdyby se projekt neuchytil a dál nerozvíjel, bude to signál, že s naším fotbalem je to hodně špatné. Nezaměstnanost patří k problémům celé společnosti a je potřeba ji ve všech oborech řešit - i ve fotbale. Hráči mají svou hodnotu, každý z nich už má něco za sebou. Když mají kvalitu na to, aby se fotbalem živili, je povinností asociace, aby jim umožnila najít klub, kde se to podaří. Věřím, že to můžeme dokázat a že tenhle projekt budoucnost rozhodně má.
Mají všichni hráči, které teď vedete, naději angažmá sehnat?
Šance je velká. Zhruba polovina hráčů, které tady máme, má ligové ambice a věřím, že opravdu mohou hrát na nejvyšší úrovni. Trochu problém vidím v tom, že zimní období není pro kluby z hlediska pohybu v kádru úplně ideální, málokdo chce v polovině sezony dělat velké změny. Přesto nabídky pro hráče stoprocentně přijdou, o tom jsem přesvědčený. Jen bude záležet na tom, jak se budou blížit jejich představám.
