Potupná chvíle. Tentokrát se s tmavými igelitkami táhne Brazilec Júnior.
"Já už byl od léta pětkrát, nic moc výsledek," vypráví s úsměvem záložník Libor Sionko.
Pravý záložník, jenž ve fotbalové reprezentaci dlouho hledal stálé místo, míří před mistrovstvím Evropy do základní sestavy.
Libore, zklamalo by vás, kdybyste na Euru nepatřil mezi vyvolené?
Naděje na základní sestavu si dělám. Chtěl bych hrát, jako každý.
Jaká změna. Ještě před dvěma lety jste byl na hraně reprezentační soupisky, na pravé záloze měl pevné místo Karel Poborský.
Změnilo se toho dost. Nastupoval jsem na 20 minut a slýchal kritiku.
Cítil jsem se svázaný, zbrklý. Až potom jsem dostal prostor, abych se ukázal, a poslední kvalifikace mi sedla.
|
Kdo vyhraje Euro? Koho chcete mít v hledišti? Co chcete slyšet po Euru od kouče? |
3 otázky o EuruA přidal tři asistence, což není špatné. Přitom jsem neodehrál ani polovinu všech minut. Získal jsem klid a začal si věřit, to je podstatné.
Fanoušky jste si získal hlavně předloňským koncertem na Slovensku. Souhlasíte?
Pořád se to připomíná, ale z jednoho zápasu se žít nedá.
Ovšem lidé na vás tehdy začali pohlížet jinak. Tvrdili: Sionkovi už místo po Poborském patří právem.
Pozoroval jsem tu změnu. Víte, já nevěřím na náhodu. Když je člověk jednou schopný takového výkonu, tak na to prostě má. Je to v něm. Nevěřím, že pětkrát v utkání projdu přes obránce jen se štěstím. Prostě jsem to v sobě musel najít, získat sebedůvěru.
Teď ji máte?
Logicky. Hraju, od trenéra cítím důvěru, v klubu se mi daří. Pomáhají mi zápasy, kdy jsem platný.
I naposledy v českém dresu jste byl platný. Váš centr proměnil Koller. Je pro vás víc přihrávka, nebo gól?
Z přihrávky i gólu se raduju stejně, jen góly jsou ve statistikách vidět víc. Koho zajímá, že máte 30 asistencí? Málokdo to ocení.
Už jste prošel čtyři země a šest klubů. Česko, Rakousko, Skotsko, Dánsko. Kde si vás vážili nejvíc?
Z Rakouska jsem odcházel v euforii. S Austrií Vídeň jsme získali titul i pohár a vyprodaný stadion skandoval: Libor, bleib’ mit uns! Zůstaň s námi. Měl jsem z toho husí kůži a bylo mi líto, že odcházím, ale nabídka z Glasgow Rangers nešla odmítnout. Teď se podobně skvěle cítím v Dánsku. Je to pohádka.
|
Očima prvního trenéra Taky si někdy pobrečel, když se prohrálo, ale většinou se spíš zdravě naštval. Rychle se učil. Na tréninku jsme nacvičovali nájezdy na brankáře, které končily lobem, a on to hned použil v zápase. Rodičům jsem říkal: Liborek má talent a navíc je fotbalově vyčuraný, může toho hodně dokázat. Občas ho brzdila zbrklost a v šancích zazmatkoval, ale všechny minusy přebíjela snaha. Když se na konci páté třídy stěhoval na Baník, kde jeho táta začal trénovat dorostence, bylo mi jasné, že odchází zlaté zrnko, které jsme našli v písku." |
Zmínil jste roční angažmá v Glasgow Rangers. Proč to nevyšlo tam?
Vybral si mě trenér Paul Le Guen a během půl roku jsem odehrál 24 zápasů, což není málo. Jenže když přišel nový trenér Smith, bylo hůř. A nejen mně. Z osmi Le Guenových posil už stačilo sedm odejít. I já cítil, že bude těžké se prosadit.
Ale patřit k Rangers přece znamená víc než hrát dánskou ligu, ne?
Jenže já v Rangers nehrál. Po půlroce jsem se utvrdil, že bude lepší odejít. I kvůli reprezentaci, ve které jsem ztrácel místo. Naskytla se Kodaň a já nelituju. Jsem nadšený. Dokážu si představit, že tu strávím víc než dva roky do konce smlouvy.
Že byste zůstal do konce kariéry?
Je brzy. Ale... Klidně! Život nám tu vyhovuje, soukromý i fotbalový. Kodaň je Sparta na dánský způsob, titul je pro klub povinností. Ale když se to nepodaří, svět se nezboří. Vládne tu pohoda.
Čím si vás Kodaň tak získala?
Už přijetím. Prakticky každý ze spoluhráčů mi nabízel pomoc, nic tu není problém, všechno se řeší. A bez odkladu. Žádné: Jo, jo, uděláme – a pak týdny čekáte.
Dánsko vám musí vyhovovat i tím, že je to země vhodná pro děti. A vy jste přece rodinný typ.
Tady je to ráj. Po zápase lítají děti po kabině, s námi při vyklusání, jsou součástí všeho dění.
Děti se v Dánsku třeba nesmějí bít. Facka znamená přestupek.
V Česku jsme zvyklí na výchovný pohlavek nebo plácnutí po zadku, vždyť se říká: Škoda facky, která padne vedle. Ale tady jsem neviděl, aby někdo zpucoval dítě na veřejnosti.
Co by vám hrozilo?
Možná sociálka, vyšetřování. Prostě se to nesmí.
Když jste hrával v Rakousku, rád jste s manželkou vyrážel na cyklovýlety. I tím se Dánsko podobá.
Rakousko je díky Alpám možná ještě hezčí, Dánsko je spíš placka. Ale ideální pro kolo. Mladší spoluhráči jezdí i na tréninky. Přijdu do kabiny a koukám, jak mají džíny sepnuté gumičkami. Co je to za novou módu? ptám se. A jim přitom stojí kolo před šatnou. Vážou si kalhoty, aby si je nezašpinili o řetěz. Já zatím jezdím jen s malou Klárkou kolem baráčku.
|
Libor Sionko Pravý záložník fotbalové reprezentace a FC Kodaň. Sprinter a srdcař, kterého brzdila vyplašenost v šancích. První zápas v lize odehrál za Ostravu v dubnu 1994, to mu bylo 17. Nastálo se v lize usadil až o tři roky později. V létě 1999 ho za 15 milionů korun ulovila Sparta, s níž během pěti let slavil tři tituly. S týmem GAK Štýrský Hradec získal první rakouský titul, s Austrií Vídeň druhý. "To bylo nezapomenutelné. Bohužel už nebyly peníze, aby zůstal silný tým pohromadě," vzpomíná Sionko. Na mistrovství Evropy 21letých v roce 2000 byl stříbrný, v dospělé reprezentaci ho velké úspěchy míjejí, stál ve stínu Poborského. V 29 zápasech vstřelil 4 góly, z toho dva na Slovensku v předloňské kvalifikaci, ve svém nejlepším zápase. Po nepříliš povedeném ročním angažmá v Glasgow Rangers zakotvil loni v létě v Kodani. "A chci tu zůstat co nejdéle," říká. Patří mezi nejlépe hodnocené hráče dánské ligy. S manželkou Martinou má dceru Kláru (3,5) a tříměsíčního syna Davida Nicklase. Doma se stará taky o dva jorkšírské teriéry Matesa a Jasmínu. |
Ne, dvacet minut za Kodaní. Jako bych jezdil z Letné třeba do Černošic. Teď zrovna máme nového souseda, Zdeněk Pospěch sehnal domek 30 metrů od mě. Za pronájem baráčku, což je normální standard bez zařízení, se platí přes 45 tisíc korun měsíčně. Ale je problém to vůbec najít. Zdeněk měl štěstí.
S obráncem Pospěchem hrajete na pravé straně hřiště v Kodani i v reprezentaci. Vyhovuje vám to?
Rozhodně. Když mám míč, vím, že vedle už bude nabíhat Zdeněk. Cítím ho za sebou. Máme podobné myšlení a výběr místa. Kolikrát se kouknu, kam bych běžel, abych se uvolnil, ale už je tam Zdeněk.
Libore, cítíte se v současnosti hodně důležitý pro reprezentaci?
To je divná otázka.
Proč? Hrajete přece v základu, daří se vám.
No, poslední zápasy nevyzněly špatně, cítím se být součástí nároďáku. A když mi to jde, cítím se být důležitou součástí.
I v FC Kodaň si vás pochvalují. Tak zkušený hráč v mužstvu vlastně není.
Určitě nejsem nějak extra zkušený nebo nějaká hvězda, ale když se ohlédnu, vidím spoustu odehraných pohárových zápasů. Snad už 70. V Kodani nikdo s takovou bilancí není. Ani Švéd Allbäck nebo Jesper Grönkjaer, který hrával v Chelsea.
Ještě jste před zápasy nervózní?
Vždycky. Kdybych nervózní nebyl, není něco v pořádku, nebyl bych správně koncentrovaný.
Stane se vám někdy, že jste strachy roztřepaný?
To zase ne. O něco víc bývám nervózní před zápasy nároďáku.
Zneklidní vás hymna před výkopem?
Spíš naopak, hymna uklidní. Je krásná. Když slyším hymnu a stojím na hřišti, vím, proč hraju fotbal.
Už si představujete, jak nastupujete 7. června do prvního zápasu Eura proti Švýcarsku?
To ani ne, spíš myslím na to, jak doháníme Aalborg a získáváme titul v dánské lize. Moc bych si to přál.
Národní tým naposledy remizoval 1:1 právě v Dánsku. O kolik se musí zlepšit, aby na Euru uspěl?
Hlavně doufám, že se uzdraví hráči, které potřebujeme k top výkonu. Tomáš Rosický, Marek Jankulovski... S nimi můžeme myslet i na víc.
Na co třeba? Jaké jsou české ambice?
Jako obvykle jsme skromnější. Los známe, tři soupeři jsou těžcí, ale k poražení. Prvořadý je postup ze skupiny.
Takže si věříte?
Viděli jste zápas v Německu? Vyhráli jsme 3:0 a víme, že to v nás je. Takové výkony můžeme zopakovat, jen se to musí správně načasovat.
Věříte, že trenér Brückner vládne tím kouzlem?
Kolikrát už to klaplo, není jediný důvod mu nevěřit. Momentálně je to správný trenér na správném místě.
Jenže tenhle trenér ohlásil, že po Euru končí.
Je to jeho rozhodnutí, pro mě se nic nemění. Začne nová etapa, možná přijde nový trenér, vybuduje nový tým. Ale můj úkol zůstane: v každém zápase odevzdat všechno. To je moje krédo.
|
ZA TÝDEN čtěte interview s Martinem Feninem O sobě: "Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu pravidelně hrát v bundeslize, nevěřil bych mu. O Frankfurtu: "Teď je to pro mě ideální klub. Hraje v horních patrech bundesligy, ale není tu zase velký tlak, aby se šlo nutně do pohárů. Každý zápas mi dá hrozně moc." O Kollerovi, parťákovi z reprezentace: "Pro mě je to ikona. A jméno má nejen v Česku, ale i v Německu: když o něm mluví kluci v kabině, pokaždé s respektem. Dokázal toho moc. Zvlášť pro mě, českého kluka, je Honza velký vzor." |
MINULE odpovídal Tomáš Ujfaluši
