Přesně 48 minut včetně patnácti v kabině, než italští fotbalisté po přestávce srovnali a pak duel bleskově otočili. "Těžko se mi hledají slova, dali jsme do toho všechno," říkal čtyřiadvacetiletý útočník po zápase. Byl zdrcený. Porážka zhatila i poslední naděje na mistrovství světa. A po neúspěšné kvalifikaci končí kouč Bílek.
"Mrzí nás to, že to tak je. Po zápase nám poděkoval a my jsme poděkovali jemu," líčil Kozák. "Takový je fotbal, fotbalový život, ale mrzí nás to."
Přitom předtím tak jásal. Vždyť Buffona pokořil ve velké bitvě o Brazílii, v Turíně na stadionu Juventusu, za nějž jeden z nejlepších gólmanů světa už dvanáct let chytá. Navíc v zápase, v němž si připsal už 136. start a vyrovnal italský rekord.
A jak! Žádná šmudla, žádná náhoda, prostě paráda. Při rychlé akci pádil dopředu a Jiráčkův centr udeřil pravačkou ze vzduchu bez přípravy. Míč svištěl ke vzdálenější tyči, kam by Buffon snad ani dosáhnout nemohl a ani se nepokusil.
Italský kouč Prandelli vztekle rozhazoval rukama, zatímco Kozák pádil do rohu pod úzký sektor strmých tribun plný červených - tedy českých - dresů. V rámusu by sotva bylo slyšet slovo, ale výraz ve tváři říkal za něj: "Jsem šťastný!"
Mohl být ještě víc, těsně před přestávkou pálil těsně vedle. Být to 2:0, Kozák je hrdinou, ač se jinak moc neukázal.
Takhle jeho zásah jen na krátko oživil naději na Brazílii, nic víc.