Jedni ho srovnávali s kanonýrem Skuhravým, který se krátce po revoluci proslavil býčí silou v Janově. Sám Kozák obdivoval spíš nezdolnost záložníka Nedvěda, jenž taky oblékal dres Lazia Řím.
„Od kustodů slýchám každý druhý den, jak si Nedvěd po tréninku přidával. On dřel, dřel a dřel. Jeho příběh mi dodává kuráž,“ vyprávěl v červnu 2011.
V české lize neměl odehranou jedinou minutu, protože do Lazia přestoupil z druhé ligy. Jako čerstvě devatenáctiletý.
No vidíte, chybějící kariérní kolonku si může brzy odškrtnout. Ve středu se v turecké Antalyi připojil k Liberci. Až v únoru vypukne liga, Kozák by měl být u toho.
Po nekonečných peripetiích, které byste nechtěli zažít ani náznakem. Nedávno o nich Kozák poutavě vyprávěl webu bezfrazi.cz: „V sedmadvaceti, kdy bych měl být na vrcholu sil, jsem střídal jen posilovnu, ordinaci a nudu. Magnetických rezonancí jsem zažil tolik, že už jsem nazpaměť znal všechny zvuky, co ten tunel vydává. Chodil jsem si tam schrupnout.“
V Liberci by měl najít to, na čem odmalička lpěl, čili góly.
Kozák býval prototypem střelecké naděje. Pravá noha, levá, to je jedno. Hlavičkování měl na tuty: „Gól je úžasná věc. Pro mě to znamená všechno. Pro góly hraju fotbal.“
V roce 2013, tehdy v Laziu, se stal nejlepším střelcem Evropské ligy a přehraboval se v nabídkách. Lazio však neustále zvyšovalo cenu. Přestup do Aston Villy si Kozák musel vykřičet, dokonce sportovnímu řediteli vulgárně vynadat: „Ty hajzle!“
Cítil se neohrožený. V kvalifikaci o mistrovství světa 2014 překonal legendárního brankáře Buffona, a to rovnou na stadionu Juventusu. Copak mohl český fotbal doufat v lepšího útočníka?
Ouha. Osud vzápětí připravil Kozákovi překážky, které nešlo přeskočit. Nový spoluhráč Clark mu při tréninku surovým skluzem zlomil holenní a lýtkovou kost. Doktor operaci zpackal, takže z půlroční pauzy byla roční. Specialista v Itálii pak zjistil, že „lýtková kost byla úplně mrtvá“.
Problémy se nabalovaly: záda, stehenní svaly, šlachy, kotníky. Kozák dodnes Clarkovi neodpustil, co mu udělal. Mohl být respektovaným snajprem, místo toho chodil po špitálech a ztrácel sám sebe.
Trvalo to tři a půl roku, než se vrátil, takže logicky začínal hluboko v minusu. Vzali ho do druholigového Bari, pak do Livorna, ale nikde necítil, že by měl chytit druhý dech.
A co teď? Vrací se Kozák na správnou cestu v české lize, kterou zatím nikdy nehrál? Odmítl Jablonec a Ostravu. Se sedmým Libercem by rád zaútočil na evropské poháry.
