Trasu z Prahy do Liberce jel autem nesčetněkrát. Vždycky měl během ní dost času na přemýšlení, a když na sever mířil v sobotu, nebylo to jinak. Poprvé se vracel jako host a hlavou mu letěly vzpomínky.
„Liberec mi změnil život. Fotbalově i soukromě,“ přiznává Jindřich Trpišovský, od zimy už trenér fotbalové Slavie.
S ní se na sever vrátil a odkoučoval zápas, kterému by slušely góly a výraznější skóre. Jenže nepadl žádný, Trpišovského comeback skončil bezgólovou remízou, která je pro slávisty ztrátou.
Odstup na vedoucí Plzeň narostl na sedm bodů, do konce už zbývá jen pět kol. Za dva týdny sice Slavia hraje právě proti Plzni, ale dívat se musí i za sebe - dotírá třetí Olomouc i čtvrtá Sparta.
V neděli přitom nebyla daleko od toho, aby boj o titul zase trochu zamotala.
V prvním poločase trefil Hušbauer tyč. Ve druhém hosté dostali míč do sítě, ale gólovou hlavičku Ngadeua vymazal ze statistik správně odmávaný ofsajd. A i když v poslední čtvrthodině hráli přesilovku po Pulkrabově vyloučení, na výhru nedosáhli.
Slávistická ztráta v LiberciRemíza 0:0 přehledně |
Trpišovský má bývalý tým přečtený, v Liberci zase vědí, co čekat od něj. Ale tentokrát určitě překvapil: od první minuty nasadil Tecla, jen na lavičce zůstal kapitán Škoda, pásku natáhl Souček. A levého obránce hrál už téměř odepsaný Flo, který tentokrát nahradil Sobola.
Nebyly to špatné tahy, oba nováčci v sestavě zápas poctivě odjezdili. Ale Liberec se na Slavii dobře připravil a chvílemi dal Trpišovskému pocítit jeho vlastní zbraně: agresivitu, důraz, hru na hraně.
Třeba když Pulkrab dohrál souboj s rozjetým slávistou Stochem a necitlivě ho trefil do kolene, trenér v bílé kšiltovce rozčileně gestikuloval. Návrat prožíval emotivně - a není divu.
Trpišovský nepřehání, když tvrdí, že Liberec byl pro něj životním zlomem. Z druholigového Žižkova, kde sám musel půjčovat peníze, aby klub vůbec přežil a hráči neživořili, skočil do evropských pohárů. A v mžiku se mu otočil celý svět.
„Narodil se nám syn, stěhovali jsme se, do toho jsem řešil existenční věci, protože jsem byl minus čtrnáct výplat a měl jsem půjčené peníze,“ vzpomíná na těžké časy. „První rok v Liberci pro mě byl, jako bych se podruhé narodil.“
Rychle se otrkal, dvakrát dovedl tým k postupu do skupiny Evropské ligy, posunul klub výš a udělal si jméno. Na stadionu zná všechny, ve městě ho každý pozná. Ale nyní se cítil nezvykle: poprvé vcházel jiným vchodem, mířil do jiné kabiny, seděl na jiné střídačce.
„Zvláštní pocit. Ale když se pískne do píšťalky, jde všechno stranou a začíná válka. Každý chce vyhrát,“ přesvědčoval před utkáním.
Válka? Ano, tohle slovo na nedělní utkání sedělo. Rozhodčí Příhoda třináctkrát tahal z kapsy žlutou kartu, s bojovností to přehnal Pulkrab, který po zbytečném šlapáku musel pod sprchy.
A Trpišovský hnal tým vpřed, přál si uspět v místě, odkud se mu tak těžce odcházelo. Dlouho odmítal nabídky, chtěl majiteli Karlovi vrátit šanci, kterou od něj dostal. Každý den se do práce těšil, neuměl si představit, že odejde. Až když se v zimě ozvala Slavia, která zlákala i manažera Nezmara, rozhodl se také pro změnu.
„Přišel pravý čas. Odcházelo se mi lépe, než když byly rozehrané poháry nebo jsme na tom v lize nebyli dobře,“ přemítal. „Řekli jsme si, že jsem tam něco odvedl a je čas se vydat každý zase jinou cestou.“
Návrat mu zhořkl: titul se slávistům znovu hodně vzdálil.
