"Neberu řeči o tom, že Liberec nakonec ligu vyhrál se štěstím. Pravda, poslední tři zápasy mu nevyšly podle představ, ale právě tady ho to vzpomínané štěstí opustilo. Ve všech těch zápasech si totiž liberečtí hráči dokázali vytvořit spoustu brankových šancí, ale k jejich smůle selhávali v koncovce. Každý by měl ocenit, že si dobrým fotbalem ty šance připravili. Přitom to byly příležitosti opravdu gólové, vzpomeňme jen, kolik možností ke skórování měli v posledním zápase na Bohemians.
Že se na závěru libereckého mužstva hodně podepsala nervozita, to je docela pochopitelné. Hráči byli najednou jen malinký krůček od historického úspěchu a v některých momentech to prostě neunesli. Za všechny případy je nejvýmluvnější Štajnerova neproměněná penalta na Bohemians. Kopnul ji špatně jistě jen vinou obrovské zodpovědnosti a nervozity. Nakonec ale Liberec slavil titul naprosto zaslouženě. Za to, co předvedl dlouhodobě v lize i v Poháru UEFA. Kdyby skončil první kdokoli jiný, považoval bych to za nespravedlivé.
Druhou Spartu nemá smysl moc rozebírat. Jak špatně hrála, to viděli všichni. Přitom jsem přesvědčen, že nebýt jednoho velkého omylu sparťanského vedení, mohla to nakonec i k tomu titulu dotáhnout.
Tím fatálním omylem bylo nahrazení vyhozeného trenéra Hřebíka asistentem Lavičkou. Jednak si myslím, že Hřebít by mužstvo z krize přece jen vyvedl, a ještě by to Liberci hodně znepříjemnil. A za druhé, když už Hřebík musel pryč, měl k mužstvu přijít rovnou Jarabinský. Nebo aspoň na přechodnou dobu někdo zvenčí, nějaká osobnost, která by do týmu přinesla nový náboj. Řeči o odhození Hřebíkovy deky jsou nesmyslné.
Lavička může být stokrát znamenitý odborník a fajn chlap, jenže potácející se sparťanští hráči v té chvíli potřebovali něco úplně jiného. Mužstvu, které bylo zmítáno vnitřní nepohodou a neklidem, nemohl Lavička pomoci, kdyby se rozkrájel. Když to tedy shrnu, tak Sparta se rošádou Hřebík - Lavička připravila o titul sama. Jasný důkaz, že v Hřebíkovi hlavní problém nevězel.
Třetí Žižkov považuju za největší překvapení ligy. Mužstvo sice neoplývalo bůhvíjakým fotbalem, ale bylo velice efektivní. Tým, který má průměrné hráče i klubové zázemí, se prosadil především znamenitou prací trenéra Ščasného.
Jen mi vrtá hlavou, co je pravdy na tom, že někteří žižkovští hráči titul ani druhé místo nechtěli. Ze všech spekulací kolem závěru ligy jsem proto ochoten věřit právě těm kolem žižkovského mužstva. Ale jak to všechno bylo doopravdy, to vědí jen fotbalisté. Sami se nejednou nechali veřejně slyšet, že na titul nemyslí, že nemyslí ani na Ligu mistrů a tak podobně. Důvod je jasný, podle mě jako obvykle zištný. A protože za neúspěchy klub vlastní hráče neplatí, musí pak peníze přijít odjinud...
Nakonec bych se ještě zmínil o finále Českého poháru. Duel Sparty se Slavií jasně ukázal současnou sílu obou mužstev. Zatímco slávisté potvrdili úspěšnou jarní konsolidaci týmu, do kterého trenér Beránek zabudoval mladé hráče, sparťané jen navázali na jarní rozpaky. Čekám, že právě Slavia bude v příštím ligovém ročníku nejvíc ze všech útočit na titul.
Sparta si pak jednoznačně pomůže trenérem Jarabinským, který má velký cit pro zařazování jednotlivých hráčů na jim vyhovující posty, a je navíc výborným stratégem. A co je také důležité, Jarabinský v mužstvu nastolí pořádek. Poborského bych ale jako spasitele neviděl, jeho roli v žádném případě nepřeceňuju."