Liba totiž v polovině srpna coby čtvrtý rozhodčí asistoval u prvního zápasu předkola Dynamo Tbilisi - Flora Tallin 4:1, přičemž utkání řídil Hlaváč s pomezními sudími Zlámalem a Gulajevem.
Nejlepšího hráče domácích viděl Liba v brazilském záložníkvi Roshovi. "Jednoznačně dominoval nad ostatními. Nastoupil sice víc stažený, ale velice často útočil a pro ofenzivu udělal obrovský kus práce," popisuje český rozhodčí. "Ale je fakt, že Tbilisi s estonským mužstvem moc práce nemělo. Už po čtvrthodině vedlo dva nula. Jenže Tallin je Tallin a Liberec je Liberec. Když český mistr odvede svůj standardní výkon, tak nemůže nepostoupit."
Stadion místního Dynama je prý rozlehlý, postavený v někdejším megalomanském sovětském stylu, pochopitelně s atletickým oválem. "Je to něco podobného jako v Kyjevě, hlediště pro šedesát sedmdesát tisíc diváků. Ale nějakého kotle se Liberečtí bát nemusejí. Stadion totiž očividně chátrá, sedadla jsou jen na hlavní tribuně a naproti ní, oblouky zůstávají prázdné. A jak jsme se doslechli. moc lidí tam na fotbal nechodí, protože mají jiné starosti."
A co by Liba před soubojem s těmito Gruzínci libereckému vedení poradil? "Každopádně bych doporučil vzít tam s sebou svého kuchaře, potraviny a pití. Ubytování a stravování na hotelu je sice solidní, ale já se po návratu dva dny léčil. Jestli to bylo z jídla nebo z pití, těžko říct, ale prostě mi nebylo dobře."
Když se Liba před časem doslechl, že někteří hráči Sparty se z druhého předkola Ligy mistrů v gruzínském Kutaisi vrátili s podobnými potížemi, zprvu tomu moc nevěřil. "Jenže pak jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži a bylo mi jasné, že to od sparťanů žádné výmluvy nebyly."
Další nevýhodou je šílené vedro, které se drží do pozdních večerních hodin. Ostatně, tuto zkušenost prodělali sparťané v Kutaisi. "Zápas tam začínal v osm večer a dusno bylo jako u nás přes den, když jsou teploty nad třicítkou."
Když se má Liba zmínit o nějaké další zajímavosti, vzpomene na impulzivního tbiliského kouče Šušaka. "Nejspíš je to Jugoslávec a svými výstupy mi připomínal Jardu Hřebíka v jeho nejlepších bouřliváckých letech," říká Liba. "Jakmile jeho hráčům něco nevyšlo, už letěl z lavičky, rozhazoval rukama a vybíhal ze zóny směrem k hrací ploše. Ale na rozhodčí si nic nedovoloval, stejně jako fotbalisté, zápas proběhl v naprosto korektním duchu."
