Operace kolenních vazů vás vyřadila téměř na celou sezonu. Jak jste na tom nyní?
Teď už dobře. Trénoval jsem už na konci podzimní části, stihl jsem odehrát tři zápasy za juniorku.
V lize jste se ale ani jednou neobjevil. Proč?
Závěrečná tři kola jsem sice mohl stihnout, ale asi jsem trenéra nepřesvědčil, že už jsem dostatečně připravený.
Žádné problémy s kolenem už tedy nepociťujete?
Jsem v pořádku a nic na tom nezměnily ani svátky a naštěstí ani autonehoda, kterou jsem měl před měsícem. Těším se, že si místo v sestavě vybojuji.
Jak jste tak dlouho pauzu snášel?
Jak už jsem říkal, nezažil jsem to poprvé. Nejhorší je vždycky začátek, kdy se vám najednou všechno zhroutí. Já jsem navíc přišel do nového prostředí.
Během vaší nechtěné pauzy se v Ostravě vyměnili trenéři, pod Pavlem Hapalem jste ještě nesehrál ani jediné utkání.
Není to problém. Byl jsem zraněný, takže mě neměl čas moc poznat. Fakt je ale ten, že si mě může pamatovat ještě z dřívější doby, kdy jsme proti sobě hráli.
Jak jste se na přípravu těšil?
Především jsem překvapen, jak to v Ostravě vypadá. Před chvílí jsem dorazil a je tady sněhu jak ve Špindlerově Mlýně.
A příprava, kterou právě zahajujete?
Tak to je, zdá se mi, rok od roku horší, i když letos mám díky podzimnímu zranění opravdu pořádnou motivaci. Jenomže s přibývajícím věkem člověk ty zimní galeje nějak hůř snáší a hlava to přestává brát. Naštěstí letos liga začne poměrně brzy, tak samotná příprava nebude zase tak dlouhá.