Samostatná česká reprezentace se teprve postupně tvořila, když Krejčí přijal nabídku tehdejšího předsedy svazu Františka Chvalovského. A zkušený internista zůstal doteď.
„Zažil jsem toho už hodně, ale stejně nejradši vzpomínám hned na první akci, tedy na Euro 1996 v Anglii. Poprvé po revoluci jsme se dostali do situace, kdy jsme nebyli za nazdárky. Tehdejší předseda František Chvalovský a vedoucí mužstva Míra Pelta nastavili takové podmínky, že jsme vyfoukli hotel Italům, byli jsme dobře oblečení a neměli jsme se za co stydět. A hlavně ty výsledky! Step by step až do finále. Bylo to úžasné,“ vzpomíná 66letý lékař.
„Největší zážitek mám z finále, když jsme šli s trenérem Dušanem Uhrinem z útrob stadionu na lavičku náhradníků. Dagmar Pecková zpívala českou hymnu a s ní dvacet tisíc českých fanoušků,“ pokračuje Krejčí přiškrceným hlasem. „Vidíte, ještě teď jsem z toho hotovej.“
Jako doktor s atestacemi na tělovýchovné a vnitřní lékařství strávil celý život v pražské střešovické nemocnici. K tomu dlouho působil u běžců na lyžích, s nimiž absolvoval šest olympijských her.
Zprvu zkoušel skloubit fotbal i lyžování dohromady, ale po olympiádě v Naganu v roce 1998 už se věnuje jen fotbalu.
Zažil všech deset trenérů, kteří se u reprezentace prostřídali. Od Dušana Uhrina staršího přes Jozefa Chovance, Karla Brücknera nebo Michala Bílka až po Pavla Vrbu či současného Karla Jarolíma.
„Na trenéry jsme měli vždycky štěstí. Ono se taky k nároďáku dostanou jen trenéři, kteří už něco znamenají. Takže věděli, že si nevymýšlíme, když rozhodneme, že někdo nastoupit nemůže,“ poznamenal Krejčí.
Hráče poznal za ta léta tak dobře, že ví, jestli má za zraněným na hřišti běžet rychle, anebo může přece jen volněji.
„Máme je zmapované,“ vypráví s nadsázkou. „Když se na hřišti válel Jirka Němec, tak jsme museli běžet rychle, protože to už muselo být nějaké zranění!“
Při další otázce raději z pověrčivosti klepe na židli. Co bylo nejhorší zranění, které musel za svého působení v reprezentaci řešit?
„Zažili jsme, jak Radkovi Látalovi zlomil nizozemský záložník Edgar Davids lícní kost. To byl nepěkný úraz. Ale jinak to byly běžné věci. Jasně, hráči občas nemohou nastoupit, ale zaplaťpánbůh nikdy nešlo o život a vždycky jsme to nějak uhráli,“ říká Krejčí.
Ve středu ho za dlouholetý přínos ocenila fotbalová asociace. V přepychovém Tereziánském sále Břevnovského kláštera převzal Cenu Dr. Václava Jíry.
„Myslel jsem si, že je to nějaká legrace, tak moc mě to překvapilo. Jsem šťastný, že se ví i o lidech, kteří v nároďáku vytvářejí atmosféru a servis pro hráče a všechny kolem. Ta cena pro mě znamená strašně moc!“
