Na jaře Radoslav Látal dovedl Piast Gliwice k záchraně v polské lize a na stole mu přistál nový kontrakt. „Podepsali jsme smlouvu na rok plus opce. Skončilo deset hráčů, takže chystáme nové mužstvo,“ prozradil 45letý trenér a bývalý hráč Sigmy a Baníku.
Během letní přestávky Piast přivedl Kamila Vacka s Martinem Nešporem, s nimi bude mít Látal za úkol zaútočit na horní polovinu tabulky. „Jsem tu tři měsíce, takže si hlavně zvykám. Fotbal i kultura je jiná než u nás a na Slovensku,“ vypráví rodák z Němčic nad Hanou.
V Česku jste trénoval Baník, na Slovensku Košice, takže můžete srovnávat. Která liga je nejlepší?
Je to těžké porovnávat. V Polsku je více agresivity a dynamiky, naše liga je zase techničtější, vyzrálejší. Slovenská liga není špatná, ale myslím, že z těch tří je až na posledním místě.
A podmínky fotbalu?
Ty jsou v Polsku na vyšší úrovni, i díky mistrovství Evropy v roce 2012 jsou stadiony úplně někde jinde. Dokonce i některé třetiligové stadiony jsou tam lepší než u nás v první lize. Byl jsem překvapený, jak výborné podmínky tu jsou.
A také větší zájem veřejnosti.
Samozřejmě. Na Legii Varšava chodí 40 tisíc lidí. Ale to není jen Legia, která je u nás jako Sparta. Například Jagiellonia Bialystok na severu nemá v okolí dvou set kilometrů jiný prvoligový klub. V závěru sezony hráli po delší době o poháry a chodilo dvacet tisíc lidí, na poslední zápasy se nedaly sehnat lístky. Nechci poměry u nás kritizovat, tady je to jiné a je těžké nějak diváka nalákat. Vidíme Jablonec, který hraje o přední místa...
Čeho byste chtěl s Gliwicemi dosáhnout?
Snažíme se poskládat nové mužstvo. V Polsku nepatříme mezi špičku – Legii, Wislu Krakow nebo Lech Poznaň, ty mají kádr i rozpočet úplně jinde. My jsme menší domovský klub, jako je Slovácko nebo Sigma. Máme omezené finance, ale snažím se mužstvo udělat co nejlepší. Polská liga je specifická tím, že se hraje 30 kol a pak se dělí na dvě osmičky a body se v nich dělí. Loni jsme se o jedno místo nedostali do první osmičky. Na posledního jsme měli po tom dělení najednou místo jedenácti bodů náskok už jen pět. Jednou jsme prohráli a byly to už jen tři body. Každý z těch sedmi zápasů pak už byl o život. Pro polskou ligu je to atraktivní, protože v každém utkání jde o hodně. My bychom chtěli letos být v první osmičce.
V předchozím angažmá v Košicích jste se loučil dramaticky, dával jste výpověď kvůli dluhům. Už jste své peníze dostal?
Dramaticky... Chtěl jsem, aby se něco změnilo. Bohužel jak vidíte, byli přeřazeni do druhé ligy, nezměnilo se nic a peníze nemám. Už na to nemyslím, je to za mnou. Po trenérské stránce to beru pozitivně, vyhráli jsme Slovenský pohár a byli jsme tam spokojení. To, co se pak stalo, už neovlivníme.
Domáháte se svých peněz přes arbitráž?
Ano, ale víte, jak je to na Slovensku s arbitráží. Je těžké se něčeho domoci.
V problémech byl minulou sezonu i Baník, za který jste hrával.
A lépe na tom ani nebude. Nechci nikoho kritizovat, ale jsem ve spojení se známými z Ostravy a momentálně se tam asi zlepšit nic nemůže, pokud tam bude tohle vedení a bude pokračovat stejně jako dosud. Byl jsem ve spojení i s Milanem Barošem, přemlouval jsem ho i k nám do Polska, ale chce být poblíž rodiny v Praze, a proto zvolil Mladou Boleslav. Hodně jsme o tom spolu diskutovali, že je situace vážná a špatná. Řeknu to jednoduše – jestli nepřijde jiný vlastník, bude mít Baník velké problémy.
Může i sestoupit?
Může, klidně. Pokud se nezlepší vedení a management, bude mít problémy.
Je to amatérismem vedení klubu, jak naznačoval Milan Baroš?
Určitě na tom něco je. Každý klub vede nějaký činovník, který má ve fotbale zkušenosti. Znám kluka, který to v Baníku vede, v životě fotbal nehrál ani nedělal. Studoval a teď je tam tátou dosazený, tak dělá momentálně fotbal.
Kotrmelci si prošla i Sigma, kde jste vyrůstal. Co jste říkal na její loňský pád z první ligy?
Samozřejmě to pro náš olomoucký fotbal byla velká škoda. Myslím, že se dalo něco udělat, aby se Sigma zachránila. Do ligy patří a jsem rád, že se vrátili zpět hned po roce.
Vy jste odsud byl před 14 lety vyhozen, jaký je dnes váš vztah ke klubu?
Nemám žádné problémy. Působil jsem tu, nerozešli jsme se v dobrém a pak už jsem to dál neřešil. Byl jsem v Ostravě, kde jsem byl velice spokojený, strávil jsem tam pět fotbalově krásných let. Potom, co jsem v Sigmě skončil, mi to Ostrava vynahradila. Můj vztah ke klubu je v pohodě, mám tady syna, který hraje za devatenáctku.
Tehdy po návratu z Německa vás v Sigmě vedl Leoš Kalvoda, který je koučem i dnes.
To byl ten půlrok, kdy jsem v Olomouci skončil. Ale už se v tom nebabrejme, je to za mnou a nechci se o tom bavit. Každý mi potom připomíná, jak to mám s Olomoucí. Bydlím tady a tyhle věci jsou za mnou.
Dovedete si tedy představit, že budete Sigmu jednou trénovat?
(směje se) Co na to mám říct? Samozřejmě bych byl doma a rád, žiju tady, ale teď to neřeším. Jestli jednou nabídka přijde, tak se o tom můžeme bavit. Zatím mám práci a jsem teď hodně spokojený v Polsku. Mám to kousek, po dálnici je to 150 kilometrů a domů se dostanu častěji, než když jsem byl v Košicích. Hlavně je to pro mě velký trenérský přínos, protože poznávám novou ligu i odlišné prostředí. Je to národ, který je trochu jiný než náš.
V čem se Poláci liší?
Jsou hodně spjatí s křesťanstvím. A také se umí nadchnout. Nedávno slavil klub 75 let, na velkou oslavu přišel primátor a také bývalí úspěšní sportovci, někteří třeba závodili v cyklistice před několika desítkami let. Bylo krásné vidět, jak jsou na ně i dnes místní lidé hrdí.
A vy? Jste hrdý na syna Radka?
Dělá mi radost. Dvakrát se dostal do širší nominace reprezentační osmnáctky a byl na dvou zápasech. Musí se snažit, je to jen o něm.
Je typově podobný jako vy?
To nevím, to nechám na posouzení jiným. (smích)
Držel jste jeho fotbalovou výchovu pevně v rukou?
Když jsem měl volno, věnoval jsem se mu hodně. Bylo období, kdy jsem byl bez práce, tak jsem ho vedl v Prostějově. Rád na to vzpomínám. Byli to kluci, kteří trénovali po škole, a člověk zažil, že někdy ani nechtěli do té školy chodit.
