Cesta zanedlouho pětadvacetiletého útočníka k reprezentační slávě však nebyla zase tak pohádková. Budějovický odchovanec prošel národními týmy všech mládežnických kategorií, ve výběru patnáctiletých hrál s Rosickým a Polákem, později se potkal i s Barošem nebo Čechem, ale na vrchol dosáhl až mnohem později než jeho vrstevníci.
"Prožívám neuvěřitelný týden," svěřil se po utkání.
Jako dodatečně nominovaný hráč v pondělí spěchal na první pražský trénink. Vůbec nevěděl, do čeho jde. "První den jsem byl nejvíc nervózní, pak už se to pořád zlepšovalo. Snažil jsem se rychle rozkoukat," vypráví.
V sobotním utkání s Walesem už na rozkoukávání čas neměl. Na hřiště vletěl v 75. minutě a z prvního doteku s míčem dal gól. "Pořád tomu ještě nemůžu věřit, všechno se to odehrálo v hrozné rychlosti. Už to, že jsem vůbec tady, a pak ty góly... Asi mi to všechno pořádně dojde až později," svěřoval se.
Na nešťastné vyrovnání, ke kterému soupeři pomohl vlastním gólem Jiránek, zareagoval Lafata další brankou. Sobotní duel neměl většího hrdinu. "O něčem takovém se mi nezdálo ani v tom nejkrásnějším snu, ale zůstávám na zemi. Je to práce celého mančaftu, jen to dneska vyšlo střelecky zrovna mně," říkal skromně.
Podobný první zápas v reprezentaci zažil Martin Lukeš, který dal dva góly jako střídající hráč v roce 1998 v přátelském utkání ve Slovinsku. Potom se však už objevil jen v jediném duelu a tím jeho reprezentační kariéra skončila.
To lepším vzorem by mohl být jiný střelec dvou gólů při debutu za národní tým - Francouz Zidane...
"Měl jsem štěstí, že se přihrávky Libora Sionka vždycky dostaly přímo ke mně," pokračoval ve skromných vyjádřeních David Lafata.
Smolný rok 2005 je zapomenut
Dres se státním znakem Lafata naposledy oblékl v listopadu 2003 ve zpackané baráži jedenadvacítek se Švýcarskem. Juniorská reprezentace pod trenérem Ličkou tehdy nedokázala navázat na předchozí dva medailové šampionáty a do Brücknerova A-týmu z ní odešli prakticky jen Plašil s Polákem.
Lafata v následujícím ligovém ročníku nastřílel za České Budějovice 14 ligových branek, ale pak se dostal do problémů. V lednu 2005 se nepohodl s vedením klubu, odmítl prodloužit smlouvu a byl vyřazen z kádru. Dlouho se připravoval sám, nesměl hrát ani z B-tým a na scénu se znovu vrátil až v dubnu s nástupem trenéra Cipra.
Ligu však pro České Budějovice společně nezachránili a útočník se vydal na angažmá do řeckého Škoda Xanthi. Neuspěl a po půlroce byl zpět v české lize. Uchytil se v Jablonci, začalo se mu dařit a na smolný rok 2005 dal rychle zapomenout.
Přesto, kdybyste mu před týdnem předpovídali dvougólový reprezentační debut, vysmál by se vám. Měl v plánu trénovat s jabloneckými spoluhráči a pak se chtěl na víkend odebrat domů do Českých Budějovic. "Jsem myslivec, a tak bych byl dneska asi někde v lese na posedu," odhaduje.
S puškou v ruce už střelil srnce či divočáka, ale jeho nejlepší úlovek je určitě fotbalový, vždyť v kvalifikaci mistrovství Evropy sestřelil Wales. "Jako myslivec jsem toho moc netrefil, na to mám čas až po skončení fotbalové kariéry. Chodím se do lesa hlavně odreagovat," tvrdí nimrod - amatér.
To fotbal ho živí, ale teď s ním bude mít spojené i jisté výdaje. Jako nováček a navíc premiérový střelec bude muset dát zápisné do společné kasy hráčů národního týmu. "Kluci mi už říkali, že to budu mít hodně drahé, ale za tohle zaplatím rád," tvrdí Lafata.
 Česko - Wales; David Lafata se se spoluhráčem Janem Kollerem (vlevo) raduje ze svého druhého gólu. |
