Reprezentační kouč Karel Brückner ho nominoval jako posledního z jedenadvacetičlenného kádru. Čeští fotbalisté stojí před prvními dvěma kvalifikačními překážkami: v sobotu je v Teplicích čeká duel s Walesem a příští středu nastoupí v Bratislavě proti sousedům ze Slovenska. A Lafata bude u toho.
"Jsem šťastný," shrnuje své pocity v hloučku novinářů. Působí plaše a každou chvíli klopí oči. Málokdo by v něm hledal dravého nekompromisního střelce, jehož čtyři podzimní trefy vynesly jabloneckému mužstvu sedm bodů.
"Nejspíš jsem tady kvůli těm gólům," přemítá útočník. "To víte, střelci jsou vidět nejvíc." Zároveň se ale nepřeceňuje: "Samozřejmě, že je to taky o štěstí. Často se můžete snažit sebevíc, a ono vám to tam stejně nespadne."
O fotbalovém "povolávacím rozkazu" se dozvěděl od jabloneckého manažera Jinocha.
"Když mi pan Jinoch v pondělí ve dvě odpoledne o té nominaci říkal po telefonu, nejdřív mě napadlo, že si ze mě utahuje. Ale on mě ujišťoval, že si mám co nejrychleji sbalit, abych s nároďákem stihnul podvečerní trénink."
Mládežnickými reprezentacemi sice prošel, ale tohle bylo něco úplně jiného.
"Zavolal jsem jabloneckému spoluhráči Mírovi Barankovi, který nároďákem prošel. Aby mi řekl, co vlastně všechno si s sebou mám vzít. On na to, že hlavně kopačky, a s ostatním že už se o mě postarají. Tak jsem si vzal ty kopačky, oblíbené chrániče a za chvíli už mě manželka vezla do Prahy."
Na Jižní spojce si přesedl ke svému manažerovi Ondreji Chovancovi a ten už ho dopravil na místo určení.
"Nedovedu si představit, jak bychom se ženou ten hotel Praha hledali," vysvětluje fotbalista, který začínal na jihu Čech v Olešníku a od jedenácti už byl v českobudějovickém Dynamu.
Z nominace byl v prvních chvílích pořádně nesvůj, ale v Praze všechno proběhlo tak rychle, že si nervozitu ani neuvědomoval.
"Na hotelu jsem byl ve čtvrt na pět a v půl pátý jsme odjížděli na trénink. Tak jsem pak na hřišti všechny obešel a na uvítanou si s nimi potřásl rukou."
Po dotazu, jestli ho všichni spoluhráči znají, a zda náhodou podání ruky doprovázel slovy já jsem Lafata, se rozesmál.
"Tak to ne, jen jsem každému hráči řekl ahoj. Na druhou stranu je pravda, že já znám některé hráče jen z televize. Nejblíž mám k Markovi Kuličovi, se kterým jsem se poznal v Českých Budějovicích, a k Markovi Matějovskému, kterého zase znám z mládežnických reprezentací."
A jestli Lafatu v národním mužstvu něco vyloženě překvapilo? Něco, s čím se dosud nesetkal?
"To ani ne, pořád jde o fotbal. Snad jenom ten zájem novinářů. Podobně se o mě zajímali, když mě loni začátkem roku vyřadili z kádru v Budějovicích, protože jsem nechtěl prodloužit smlouvu," zavzpomíná.
Ale jinak se už k loňské jihočeské lapálii vracet nechce. "Je to zkrátka za mnou," říká pouze.
Když loni posledního března nastoupil k budějovickému mužstvu kouč Cipro, jako podmínku si dal Lafatův návrat. Útočník pak v létě odešel do řeckého týmu Škoda Xanthi, kde pobyl půl roku, přestože měl smlouvu na pět let.
"Bylo to takové nepovedené angažmá. Moc jsem toho nenahrál, protože trenér mě stavěl na místa, na která jsem nebyl zvyklý. Například na oba kraje zálohy, několikrát jsem musel hrát i beka. Tak jsem uvítal, že mě letos v lednu vykoupil Jablonec."
A právě jabloneckému klubu prý Lafata nejvíc vděčí za to, že ho z té bídy vytáhl.
"A samozřejmě i za to, že jsem teď mezi reprezentanty."
