Na poslední chvíli mohl Ladislav Martan korunovat oproti minulým zápasům výrazně zlepšený výkon svého týmu. To když se tři minuty před koncem dostal sám před brankáře pražské Olympie Soukupa. Jenomže při pokusu o jeho přehození přestřelil i branku.
Šlo o další z řady šancí Hradce v tomto zápase. Jeho hráči však ani jednu neproměnili, remízu 1:1 jim zajistil až pokutový kop.
„Měli jsme šancí opravdu dost a nejvíc já. Bohužel mi tentokrát nebylo dáno,“ řekl Martan po zápase, v němž Hradec protáhl čekání na druholigovou výhru na čtyři utkání.
Začněme tedy u nich. Jak jste je viděl?
Viděl jsem hlavně tři a ta z konce zápasu mrzí asi nejvíc. Byl jsem někde na hranici pokutového území, brankář byl hodně venku, byl to skoro jistý gól. Bohužel.
Mrzí vás to hodně? Třeba i proto, že to vaše šance nebyla zdaleka jediná?
Mrzí, protože my chceme a potřebujeme vyhrávat, na což už delší dobu čekáme.
Vašemu týmu to během té doby moc nešlo ani herně, ale v Praze na Strahově to bylo mnohem lepší. Souhlasíte?
Souhlasím, byl to z naší strany, až na ty neproměněné šance, podle mě dobrý zápas. Myslím si, že jsme v něm navázali na výkon ve druhém poločase zápasu ve Frýdku-Místku, který jsme hráli o víkendu. Tam jsme se hodně zlepšili po přestávce, první půle byla od nás naopak špatná. Proti Olympii to bylo lepší celý zápas, škoda jen těch šancí.
Herně se zvedáte, ale výsledkově to žádná sláva není, už čtyři zápasy jste nevyhráli a získali jste v nich jen tři body. Přitom úvod sezony tak nevýrazný nebyl a drželi jste se v popředí tabulky. Co se pak stalo?
Na tohle nedokážu odpovědět, kdybychom to věděli, tak se asi zlepšíme. Pravda je, že to z naší strany bylo hodně nevyrovnané. Když se nám dařilo v obraně, tak nám to nešlo vpředu a obráceně, nikdy se to nesešlo.
Na výhru čekáte už od začátku září, hodně dlouho...
Dlouho to je, i když je třeba vidět, že jsme tam měli dlouhou přestávku. Bavíme se o tom, proč jsme přestali vyhrávat, stále. Jsou to ztráty, protože my chceme zpátky nahoru, a takhle to nepůjde.
Vyhrát už jste potřebovali. V Praze na vás přitom čekal nováček, kterému se ale až překvapivě daří. Neměli jste z něj obavy?
Obavy ne, i když jsme věděli, že to proti nim bude těžké. A oni ukázali, že jejich výsledky nejsou náhoda. O to víc mrzí, že jsme nevyhráli, ačkoliv jsme šance měli.
V sobotu si skoro po měsíci zahrajete na domácím stadionu, proti sobě budete mít Sokolov, tým z dolní části tabulky. Přijde už konečně výhra?
Pokud se chceme přiblížit týmům nad námi, tak je to skoro povinnost, bodů nám teď uteklo hodně. Zápasy s Frýdkem a s Olympií jsme klidně mohli zvládnout za šest bodů, ale máme jen dva. Sokolov je sice dole, ale má kvalitní hráče a patří výš.
Na své první trenérské štaci ho vede Pavel Horváth, ještě nedávno hráč Plzně. Co proti vám vymyslí?
To nevím, hrát a trénovat je přece jen rozdíl. Když byl ještě nedávno jako asistent v Plzni, tak se hodně věnoval standardním situacím. Těžko odhadovat, ale třeba něco z nich.
