"Ty střílené centry rénujeme," vysvětluje slovenský reprezentant lehce se chvějící zimou v chladném večeru před spar'tanskou šatnou jen s ručníkem kolem pasu, mikině a pantoflemi na nohou, jako by šlo o naprosto normální věc. Přitom je mu jedno, z které strany centruje. Horňákovy poslel míč na hlavu zprava, Jarošíkovi přihrával zleva.
Má skvělou kopací techniku a s míčem to umí. O tom se přesvědčil i maličký záložník Genadij Zubov, v Doněcku hýčkaná hvězda, která neúnavně šlape celých devadesát minut a s jejím výkonem stojí a padá hra týmu.
V prvním poločase si Zubov moc nezahrál. Několikrát si jej Labant i povodil. Naznačil, že odehraje míč, Zubov vystartoval, ale na zaseknutí balónu už reagovat nestačil a profrčel kolem po zadku. Ve druhém poločase však technický Ukrajinec u všeho podstaného. Nejdřív dal gól střelou, která se povede třikrát za život, ale to se zrovna toulal na druhé straně hřiště, takže za něj Labant nenesl odpovědnost, a na druhý nahrál poté, co se kolem štíhlého obránce mihl jako expres a pak ještě ve vápně obešel Jiřího Novotného.
"Není lehké ho hlídat," vysvětluje Labant. "Má nízko těžiště a když se mu dá trochu prostoru je hodně nebezpečný. Hned to kope na bránu. A ten gól? Míč mu báječně sedl," hodnotí hvězdu poraženého týmu.
Šestadvacetiletý obránce poprvé naskočil do zápasu od začátku, ale nepřipouštěl si nějak výraznou únavu. "Hlavní je výsledek, vyhráli jsme a máme první body a to potom ani únavu tolik necítím." vysvětloval spokojeně.
Potom se chvíli zamyslel nad tím, proč vždycky po vstřelení branky nechali soupeři prostor, aby mohl být nebezpečný a málem se jim to nevyplatilo. "Chtěli jsme podržet míč, uklidnit hru, ale nepovedlo se to. Byli hodně rychlí, nepříjemní."
Odvetu v Doněcku vidí jasně. "Už se teď trochu známe. Musíme hrát ze zajištěné obrany, zkoušet rychlé protiútoky a nesmíme je moc pustit do hry."
