Pelého dres byl vydražen za 13 200 liber, což je v přepočtu kolem osmi set tisíc slovenských korun. Co si ale za takovou sumu pořídí, nebo zda peníze uloží do banky, či nějak investuje, to kouč druholigové Podbrezové nebyl schopen povědět. O výsledku aukce se dozvěděl, když přišel z úterního odpoledního tréninku.
"V tuhle chvíli fakt nevím. Jak říkám, nedal jsem dres do dražby kvůli tomu, že bych snad neměl na živobytí. Nebudu sice lhát a říkat, že mi bylo jedno, za kolik se dres prodá, ale závislý na té částce opravdu nejsem," hlásil Kuna z rodinného domku, který má k dispozici od klubového vedení.
Že se dostal zrovna k dresu Pelého, dodnes uctívaného světového fotbalového krále, bylo podle Kuny dílem náhody.
"Sudí písknul konec a my v tu chvíli stáli s Pelém vedle sebe. Vzpomněl jsem si na pár španělských slovíček, povídám, cambio, por favor, teda něco jako vyměnit, prosím, a ukázal jsem na dresy," popisuje Kuna scénku starou bezmála třiatřicet let. "Pelé hned souhlasil, tak jsme se svlékli, dresy si vyměnili a šli do kabin."
A proč se vlastně Pelého triko ležící přes třicet let v Kunově skříni s ostatními fotbalovými relikviemi - mimo jiné s dresy slavného ruského brankáře Jašina a výborného skotského záložníka Bremnera z Leedsu - najednou octlo v londýnské aukci?
"Když se před rokem psalo, že v Londýně vydražili Pelého dres z finálového zápasu mistrovství světa 1970, a že se prodal za dvě stě tisíc dolarů, syn jednou jen tak z hecu povídá: tati, co kdybys takhle vydražil i ten svůj," líčí fotbalový internacionál. "A protože já žádný opravdový sběratel nejsem, byl jsem pro."
Kunovi poté pomohl jeden americký manažer slovenského původu a netrvalo dlouho, z Londýna se ozvali. "Z aukční síně Shoteby´s si ten dres vyžádali písemně," řekl Kuna. "Měl jsem informace, že by se mohl prodat tak za šest až sedm tisíc liber, takže v tomhle směru jsem aukcí opravdu příjemně překvapen."
Památný dres od brazilského fotbalového génia byl podle Kunových slov jednou z mála světlých vzpomínek na tento světový šampionát.
"Pravda je, že jsme tenkrát v tom Mexiku dopadli neslavně," přiznává internacionál. "Ale na druhou stranu se musí uznat, že jsme v základní skupině měli hodně těžké soupeře. Ale ten začátek, ten byl báječný."
O jakém báječném začátku Kuna mluví? Hned v úvodu prvního zápasu s Brazílií totiž Československo vedlo gólem Petráše. Jenže soupeř nakonec kontroval čtyřmi brankami, svěřenci trenéra Jozefa Marka potom ještě prohráli 1:2 s Rumunskem, 0:1 s Anglií a letěli domů...
"Škoda, že moje generace to už na mistrovství světa napravit nemohla," posteskl si bývalý reprezentant, který byl v šedesátých a sedmdesátých letech znamenitým tvůrcem hry trnavského mužstva, s nímž získal pět federálních mistrovských titulů.
Na světový šampionát se totiž Československo probojovalo až po dlouhých dvanácti letech. Avšak v roce 1982 ve Španělsku dopadl tým trenéra Jozefa Vengloše stejně neslavně: i tehdy se přes Kuvajt, Anglii a Francii ze základní skupiny neprobil.
Za Československo nastoupil Kuna 47x a vstřelil devět gólů. S národním mužstvem se loučil poměrně brzo, už v sedmadvaceti letech. Fotbalistou roku byl vyhlášen v roce 1969, když mu bylo pouhých dvaadvacet.
