"Když jsem u nároďáku posledního června skončil, mrzelo mě to a trápilo, proč to nepřiznat. V hloubi duše jsem si říkal, že mě nové fotbalové vedení nechá pokračovat, ale nestalo se. Tak už to prostě v naší branži chodí," ohlíží se Straka na začátek letošního léta."
"Takže když přišla nabídka ze slovenského Ružomberoku, úplně jsem ožil. Navíc jsem tam našel lidi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu jako já. Vyžadují disciplínu a jsou odhodlání jít tvrdošíjně za úspěchem. Dávají prostě fotbalu to, co na špičkové úrovni vyžaduje."
Do Ružomberoku jste přicházel po osmi odehraných kolech, tým měl pouhých šest bodů a krčil se na posledním místě. Tato pozice vás neodrazovala?
Kdepak, naopak to pro mě byla velká výzva. Leckomu tahle slova přijdou jako klišé, ale já si opravdu řekl, že s tím mužstvem něco udělat musím. Tím spíš, když jsem si v podobných situacích už dokázal poradit víckrát.
No právě. Proto se o vás říká, že jste především trenér záchranář. Jak tohle označení vnímáte?
Otázkou je, kdo tohle říká. Ale já s tímhle přízviskem opravdu žádný problém nemám. Kam přijdu, tam snažím se dělat naplno, dát tomu opravdu všechno. Možná bych jen místo toho záchranář říkal krizový.
Proč?
Když je na tom někdo někde hodně špatně, mluví se o krizi. A potom samozřejmě musí nastoupit krizoví manažeři. Což v dnešní době platí všeobecně, takže i ve fotbale. Dneska si fotbalisti nemohou výskat skoro nikde, samozřejmě ani v Ružomberoku. A tak bych řekl, že i já jsem teď podobným krizovým manažerem, tedy trenérem.
Který zatím svou roli plní znamenitě. Během jedenácti zápasů jste nastřádali sedmnáct bodů, celkem jich máte třiadvacet a v dvanáctičlenné lize přezimujete na osmé příčce.
Tahle fakta mi samozřejmě lichotí.
A co tedy za těmi fakty stojí?
Podařilo se stabilizovat užší kádr a z ukrajinské ligy jsme získali téměř dvoumetrového útočníka Alexandra Piščura, dal by se přirovnat k Vráťovi Lokvencovi. A umí nejen dávat góly, ale z té své pozice mužstvo taky vést.
Nějaké problémy se však jistě objevily také.
To je pravda. Pár zápasů jsme si prohráli nevídanými vlastními chybami, mezi třemi mladými brankáři se mi nepodařilo vyprofilovat jedničku, potřebovali bychom jednoho hotového záložníka a zadáka.
Co vás během angažmá v Ružomberoku zatím naštvalo nejvíc?
Že nás třetiligová Myjava vyřadila ze Slovenského poháru, to mě mrzí nejvíc. Osmdesát minut jsme hráli kolem jejich vápna, ale neproměnili ani ty největší šance. A zase přišly ty fatální chyby, z nichž jsme inkasovali...
Jaké cíle máte pro jaro?
Nemáme žádné velké oči, pořád platí ta záchrana. Ale třeba na čtvrté místo nám chybí jen pět bodů.
Jak dlouhé vaše angažmá v Ružomberoku bude?
Smlouvu s oboustrannou opcí mám do konce příštího června. Ale co tou dobou bude, dnes odhadnout nedokážu. V Ružomberoku jsem spokojený a počítám, že o mém dalším osudu se bude rozhodovat někdy v dubnu.
S jakými pocity jste ze Slovenska sledoval marný boj českého národního mužstva o postup na mistrovství světa do Jihoafrické republiky?
Do poslední chvíle jsem klukům držel palce, aby jim to vyšlo. A samozřejmě mě mrzelo, že jsem u toho nemohl být.
Kdybyste měl nějakému známému odpovědět na otázku, proč Češi na světovém šampionátu nebudou, co byste ve stručnosti řekl?
Že v prvních dvou třetinách kvalifikace nemělo staré svazové vedení, reprezentační trenéři i samotní hráči ke svým povinnostem takový přístup, jaký národní mužstvo vyžadovalo.
A jak se vám jevila česká první liga?
I když domů jsem se dostal jen při těch reprezentačních přestávkách, zaregistroval jsem, že Sparta šla v závěru podzimu hodně nahoru, jak výkonnostně, tak výsledkově. A dobře jsem si všiml, že Wilfried a Holenda vyrostli v hodně nebezpečnou útočnou dvojici. Považuju Spartu za největšího favorita na titul.
Jenže sparťané nejspíš v zimě přijdou o hostujícího Hubníka, který se buď vrátí do FK Moskva, nebo odejde do některého západoevropského klubu.
No, jistý problém to je. Tím spíš, že Hubník ve Spartě vyrostl v jednu z největších osobností ligy. Je to vynikající stoper a navíc umí i dávat góly ze standardek. Ale jsem přesvědčený, že takový klub jako Sparta si s touhle absencí poradí a mužstvo bude silné i bez něj.
A jak vidíte další mužstva z popředí tabulky?
Pochopitelně, že velkým překvapením jsou Teplice. Mají konsolidované mužstvo, s dobrou obranou i se znamenitou útočnou sílou. V boji o nejpřednější umístění se prostě s teplickými fotbalisty počítat musí. A pak bych ještě zmínil Jablonec, což je překvapení ze všeho největší. Jen jsem zvědavý, jak dlouho to Jablonci vydrží.
V těchto dnech je to právě pět let, co jste musel opustit trenérský post ve Spartě, s níž jste po podzimu ligu vedl s devítibodovým náskokem. Klubovému vedení se ale nelíbilo, že jste s mužstvem získal pouhý bod v základní skupině Ligy mistrů.
Tohle je dávno za mnou a necítím vůbec žádnou potřebu se k tomu vyjadřovat. Ale teď, když mně připomínáte, že je to přesně pět let, mi to přijde, jako kdyby to bylo včera.
Kde budete trávit Vánoce a další volné dny?
Ježíška přivítáme s manželkou a dcerou určitě doma v Kněževsi. A jestli napadne sníh, je docela možné, že odjedeme lyžovat na Velkou Fatru. Známí v Ružomberoku básní o tom, že lyžovačka je tam opravdu nádherná. A 6. ledna začínáme přípravu na jaro.
