Odchovanec z Blatné a exkanonýr Českých Budějovic v lize za seboumá první sezonu v Norsku. Povedla se mu. Jen pohár nevyšel.
Jeho týmu Tromsö tím utekl i start v Evropské lize. V lize skončil čtvrtý, a tím je první, kdo do pohárové Evropy nepostupuje. Do Tromsö se Jihočech brzy vrátí. Letos v létě tam po dohodě přestoupil.
Dal jste 14 gólů v prvním ročníku působení v norské lize. To jde.
Šancí je vždycky více, takže i gólů mohlo být víc. Je to hezký začátek. Ale vím, že další sezona bude těžší, amusím se víc připravovat. Za posledních pár let je 14 gólů v Norsku nejmíň, co tam stačilo na krále střelců.
Ve finále poháru jste hráli s druholigovým Höddem jedna jedna a prohráli jste na penalty.
Byl to typický pohárový zápas. Nedali jsme brzy gól. Taky jsem měl šanci, ale střílel jsem nad branku. Pak jsme ve druhém poločase dostali z brejku branku a trápili jsme se. Měli jsme opravdu hodně šancí. Snad 20 střel, ale 18 jich bylo zblokovaných. Dvě velké šance chytil jejich gólman.
Bylo to ale jedna jedna a po prodloužení byly penalty.
Náš stoper vyrovnal asi tři minuty před koncem. Ještě v prodloužení chytil jejich brankář moji hlavičku. Měli jsme další náznaky, ale ubránili se. Penalty by nám měly jít líp. Ale pořád je to jeden hráč proti gólmanovi. Takže je to tak padesát na padesát.
Kopal jste také penaltu?
Měl jsem na ni jít jako pátý, ale už se na mě nedostalo. Ten jejich mladý brankář je dobrý. Říká se o něm, že jednou bude chytat za norskou reprezentaci. Jednu penaltu chytil a druhou kopl náš stoper, co předtím vyrovnal, vedle. Náš gólman sice taky jednu chytil, ale pak jsme nedali a soupeř našeho gólmana propálil doprostřed branky.
Jste z toho hodně smutný.
Nikdo nečekal, že můžeme prohrát. I když se nikdo nezlobil. Norové hodnotili účast ve finále kladně, i když to pro nás nakonec byla katastrofa. Ale je to fotbal a všichni jdou dál. Za chvíli před sebou budeme mít další sezonu.
Vy jste se jako první v lize ze čtvrtého místa nedostali do evropské klubové soutěže. Kdybyste vyhráli Norský pohár, šli byste do Evropské ligy.
Byla to naše jediná šance. V lize jsme hodně bodů ztratili venku na začátku sezony. Prohráli jsme s druhým, třetím i čtvrtým od konce. Vyhráli jsme u pátého, šestého, sedmého. A pak nám ty body od slabších týmů chyběly. Poslední zápas ligy jsme doma prohráli nula jedna. Většina hráčů už myslela na finále poháru.
Pohár je v Norsku populární. Semifinále se hrálo koncem září a na přípravu finále koncem listopadu byl velký prostor.
Měsíc dopředu už se o finále psalo, mluvilo. Když jsme doma ten poslední zápas v lize prohráli, loučili se tři kluci s kariérou a střední záložník Kara ze Senegalu, který jde do Belgie. To taky byla škoda.
Kde se hrálo finále?
Na Národním stadionu v Oslu. Vejde se tam 25 tisíc diváků a bylo tam 24 tisíc lidí. Nádherná atmosféra. Po zápase jsem si podal ruku i s norským králem Haraldem pátým. Bylo to hezké, i když hořkost z porážky byla velká, až moc silná. Je to škoda, ale nemůžu chtít vyhrát všechno.
To znamená střelce i pohár?
Měl jsem šanci vyhrát úplně všechno. I ligu. Nakonec to bylo o 12 bodů. Ale způsobily to ty zbytečné ztráty venku. Doma jsme taky dvakrát remizovali. Tím jsme ztratili šanci i na třetí místo.
Norský král Harald pátý předával pohár?
Předával. My jsme dostali takovou malou trofej. Že tam bude král Harald, na to mě upozorňoval jeden spoluhráč už před zápasem.
Napadlo vás něco, když jste byl před králem?
Vůbec nic. Byl jsem tak frustrovaný z porážky, že jsem skoro nezvedl hlavu. Kdybych ten pohár vyhrál, tak bych krále určitě obejmul. Takhle jsem se na něj ani pořádně nepodíval.
Co říkají na výsledky sezony v Tromsö?
Berou všechno pozitivně. Říkali, že to byla dobrá sezona, protože jsme v Evropské lize pár zápasů vyhráli. Jede se dál. Oni z toho tragédii nedělají.
V Evropské lize jste vypadli s Partizanem Bělehrad.
Byla to taky trochu smůla. Doma jsme vyhráli tři dva a v Bělehradě jsme dostali jediný gól asi 20 minut před koncem. Pak už jsme nestačili vyrovnat. Dobrý zápas jsme odehráli v Doněcku. Doma to bylo jedna jedna a už tomumoc lidí nevěřilo.
My jsme však venku vyhráli jedna nula. V prvním kole s Lublaní jsme venku hráli nula nula a doma jsme vyhráli jedna nula v prodloužení.
To ztracené finále poháru vás i teď hodně štve. Přitom v semifinále jste dal gól Molde na jedna nula.
Štve. Byl jsem první sezonu venku a mohl jsem mít takovou trofej. Zvlášť, když hrajete proti druholigovému týmu. Všichni mi říkali: Když vyhraješ ligu, jsi mistr. Když ale vyhraješ pohár, jsi šampion. Ptal jsem se na to a říkali, že tam je víc získat pohár. Všechno pak bylo jedno. Celý týden jsem z toho byl vedle. Měl jsem na návštěvě sestru s jejím přítelem a ukazoval jsem jim Tromsö. Ale pořád jsem se k tomu vracel. Ty první dva dny po finále byly hodně divné.
Nepřišla při hodnocení řeč na individuální výkony?
To Norové nedělají. Bavil jsem se s trenérem i s asistentem. Byla to určitě moje nejlepší sezona. Ale že by říkali, kolik jsem měl dobrých a špatných zápasů, to ne. Ani vám neřeknou, že hrajete špatně. Hledají dobré věci a o těch se pobaví.
O kladných.
Je pravda, že jste zpočátku často střídal. Pak už jste hrál pořád.
Dal jsem první gól a od druhého kola jsem hrál od začátku. Občas mě kolem šedesáté sedmdesáté minuty trenér vystřídal. Pak už důvěra byla velká. Asi dvakrát jsem venku zůstal na lavičce a šel jsem hrát na 20 nebo 30 minut. Byl jsem i po operaci prstu a neměl jsem moc natrénováno. Musím pracovat ještě víc a bude to lepší.
Vedle vás dal 14 gólů i Kovács ze Strömsgodsetu. Jaký je to hráč?
Je mu přes 30 let a vypadá starší. Ale je hodně šikovný. Dával pěkné góly. Viděl jsem ho asi dvakrát v televizi, hrál dobře. Má přes 190 centimetrů, ale je to technický hráč.
O nejlepším střelci se rozhodovalo v posledním kole.
Oni hráli s posledním. Říkal jsem spoluhráčům, že pokud chci být první, musím se trefit. Měl jsem dva góly náskok a říkal jsem, že Kovács ty dva góly dá. Nedal jsem a on dva góly dal. Ale ztráta ve finále poháru mě mrzela daleko víc.
STŘELEC. Českobudějovický Zdeněk Ondrášek se raduje z gólu, který dal Olomouci.
PUSU? Českobudějovický fotbalista Zdeněk Ondrášek (vlevo) dal gól. Rudolfu Otepkovi chce svérázně poděkovat za nahrávku.
Dostal jste za krále ligových střelců nějaké ocenění?
Říkali mi, že mi potřesou rukou. Ale před finále poháru v Oslo jsem dostal upomínkovou trofej. Je to takový balon s nápisem Tippeligaen. Za finále poháru jsme dostali malou vázičku s nápisem Finalit. Bohužel, nebylo tam Vítěz. Trofeje jsem přivezl ukázat. Ale jsem mladý, nebudu se v tom pitvat a příště udělám všechno pro vítězství.
Nebyli se na vás dívat nějací pozorovatelé z jiných klubů?
To nevím. Ptali se mě, že když jsem nejlepší střelec, že asi odejdu jako ti přede mnou. Říkal jsem jim, že Tromsö pro mě byl výborný krok. Že hraju a zlepšuju se. Kolem jsou perfektní lidi. Do finále poháru jsem ani nic řešit nechtěl. Pak jsem mluvil s agentem, ale nic mi neříkal. Bavil jsem se se zkušenými hráči a shodli jsme se, že ještě minimálně půl roku zůstanu. Když to půjde takhle dál, třeba pak někam odejdu. Ale bylo by dobré, kdybych zůstal a dal znovu 15 gólů. Takže na nabídky jsem se ani neptal. Nechci se unáhlit, abych nešel někam, kde bych nehrál.
Dočkal z Trondheimu se do národního mužstva dostal, vy ne. Nemrzí vás to?
Nevím. Český telefon jsem měl zapnutý, ale jinak jsem to neřešil. Bořkovi (Dočkalovi) jsem to přál. Jako záložník dal v lize 11 gólů a v Evropské lize snad pět. U mě to byla první sezona. Je tam Tomáš Pekhart, David Lafata, který dává góly jako v Terminátoru. Psal jsem si s Tomášem Necidem, který se uzdravuje a měl by se vrátit. Musím dál dávat góly a věřím, že nabídka přijde.
Teď máte volno. Kdy se vracíte do Norska?
Mám volno. Od příštího týdne chci začít trénovat na sezonu. Dělám si řidičák. Do Norska odletím 4. ledna.
