V sobotu si ve žlutozeleném dresu s číslem 17 odbyl premiéru, když v 84. minutě nastoupil do zápasu v Brně, který Mutěnice nad domácím béčkem vyhrály 2:0. "Jsem tu teprve chvíli, hlavně si musím zvyknout," povídal třicetiletý útočník.
Paradoxní je, že svou novou etapu rozběhl na stejném místě, na kterém prakticky skončila jeho vrcholová kariéra. Právě na stadionu na Srbské si totiž v brněnském dresu na podzim 2004 přetrhl kolenní vazy v koleně.
"Hned jak jsme přijeli, tak jsem si na to vzpomněl a podíval se na to místo, kde se to stalo," popisoval Kowalík. "Ale takový už je fotbal, tohle se stává. A stalo se to i jinačím hráčům, než jsem já."
Od svého zranění už se Kowalík zpět do ligové formy nedostal. Ale nemyslete si, fotbal rozhodně nezapomněl. Loňský kalendářní rok strávil ve 4. slovenské lize, kde za Trenčianské Stankovce nasázel 34 gólů!
Na jaře se pak ozvaly Mutěnice. "Už asi deset dní tam trénuju, ale ještě se čekalo, než se ze Slovenska vyřídí administrativní záležitosti. Že budu moct v Brně nastoupit, jsem se dozvěděl v pátek večer," sdělil Kowalík.
Za šest minut na hřišti se s míčem téměř nepotkal. "Potřebuju trochu času, abych se rozkoukal. Zatím ani nevím, jaké jsou vlastně cíle klubu. Ale jsme spolu domluvení na delší dobu," prozradil útočník.
A jaký je vlastně rozdíl mezi Kowalíkem dnes a Kowalíkem před pěti lety? "Sám dobře vím, na čem je třeba zapracovat. Všechno je to o hraní. Ale důležité je, že fyzicky se cítím dobře."
