I když se tu a tam usměje, k opravdové radosti nemá důvod. Ve skutečnosti žije ve stresu. K zemi ho sráží právě těch pět zmíněných faktů. V tištěné i televizní podobě totiž mají často obrácenou podobu.
"Vypadám jako hamoun, kterému jde jen o peníze. Učím se s tím žít, i když ve skutečnosti jsem nikomu nic neudělal," říká v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES Jiří Kowalík, dnes "kanonýr ve výslužbě."
Jako místo k rozhovoru si vybral netradičně Zlín. "Budu zrovna na cestě od rodičů z Frýdku-Místku do Starého Města. Tam ještě stále se svojí přítelkyní bydlím," vysvětlil.
Od pondělního dopoledne jste definitivně mimo první tým. Jaký je váš program?
Jedu podle plánu, který sestavil můj táta, trenér mládeže v ostravské Nové Huti. Myslel jsem si, že manažer Zíka nebo Synot mi zajistí kondičního trenéra, ale nedočkal jsem se. Poradím si ale sám. Táta mě připravoval už loni v zimě, kdy jsem měl potíže s kolenem. Už tehdy to bylo pěkně tvrdé.
Minulou neděli, kdy skončil letní přestupní termín, sešlo z vašeho hostování v Liberci. Proč?
Kluby se dohodly a já si řekl, že půjdu a přistoupím tam na jakékoli podmínky. I kdyby byly horší než ty ve Starém Městě. Hrál bych i zadarmo, vážně. O penězích totiž celá ta zbytečná aféra není. Chtěl jsem jen odejít za podmínek, že už nebudu prodlužovat smlouvu ve Starém Městě. To je všechno. Synot na to, bohužel, nepřistoupil. Podmínil odchod prodloužením o půl roku. S tím jsem vážně nemohl souhlasit. Po návratu by se celý problém opakoval.
Co by se stalo?
Když si napíšu ten nejhorší scénář ze všech, tak mi vychází toto: nebude se mi dařit, nesžiju se s prostředím, navíc se zraním. Liberec mě po deseti měsících vrátí. A všechno začne znovu. Copak to je nějaké řešení?
|
CO ŘÍKÁ KOWALÍK: 2. V Cottbusu nešlo o testy, dolaďovaly se tam podmínky smlouvy. 3. Chtěl jsem hrát fotbal za Synot a dodržet smlouvu. Proti nikomu ve Starém Městě nic nemám.
|
Řada příznivců, možná většina, vnímá situaci jako váš boj o peníze...
To mě mrzí. S tím ale nic nenadělám. Všiml jsem si, že se k ovlivňování fanoušků propůjčují i noviny nakloněné klubu. Jmenovat ale nikoho nebudu. Nemá to smysl.
Přestupy jsou často velký byznys. Lidé si dokáží spočítat, že na své si při transferech přijdou kluby, manažeři i hráči. Platí to i u vás?
I v libereckém případě šlo určitě o peníze. Jinak by mně asi v krátkém čase nevolali pánové Zíka, Kolář i Sionko, tedy klíčové osoby ze Sport Investu. Tolik telefonátů co v neděli jsem ještě nikdy neměl. Volali samozřejmě i ze Synotu. Šéf Ivo Valenta, ředitel Hastík i manažer Minář. Všichni stále naléhali jen na jedno. Ať prodloužím smlouvu a začnu hostovat v Liberci. Nevím, co bylo v pozadí... Peníze? Nejspíš. Já jsem měl předloženy srovnatelné podmínky s těmi, které mám stále v Synotu. Synot po mém definitivním zamítnutí nakonec postavil záležitost do roviny - když nepůjdu do Liberce, tak nikam. Víte, nerozhodl jsem se nehrát za Staré Město. Chci jen dodržet platnou smlouvu a pak odejít, To je přece normální. Nebo ne?
Odejít jste ale chtěl prakticky po každé ze tří sezon, které Synot v lize odehrál. To přece nepopřete?
Jistě ne. Každý má přece před sebou obvykle vyšší cíle. Když někdo něčeho dosáhne, chce jít za lepším. Myslím, že být nejlepším střelcem soutěže není málo. Patří to k poměrně vysokým umístěním. Navíc jsem titul získal ve Starém Městě, který končil pravidelně ve druhé polovině tabulky. V těchto podmínkách je to těžší než ve špičkovém klubu.
Kowalíkovy letošní výkony může ovlivňovat fakt, že se už vidí v jiném klubu. I tento názor zazněl na oficiálních místech v Synotu. Co tomu říkáte?
To je nesmysl. Jde přece o sport. Nikdo nejde na hřiště s tím, že je mu vývoj ukradený. Dneska může hrát fotbalista zápas za milion, ale v utkání nad tím nepřemýšlí. Chce hrát, na hřišti se uvažuje jinak. Tam jde automaticky všechno stranou. Rozptylovat může ztráta formy, jsou i jiné vlivy. Ale peníze? Zkrátka, že bych chtěl ostrouhat deset měsíců, to je naprostý nesmysl.
Spolumajitel klubu Ivo Valenta uvažoval nad konfrontací novináři versus Kowalík a Polách. Valenta tvrdil, že jste o nástup na individuální trénink požádali sami a všechno, co jste řekli sdělovacím prostředkům, je ve skutečnosti jinak. Požádal vás o setkání?
Nemluvil se mnou o tom. Setkali jsme se sice asi dva dny po vyřazení z kádru. Tehdy vznikl problém v televizním přenosu na ČT 1. Šot vyzněl ve smyslu, že mně i Tomáši Poláchovi Synot snižuje peníze. To samozřejmě není pravda. Podobných zpráv bylo víc.
Jak to tedy bylo se začátkem individuální přípravy?
Chtěli jsme po vedení oddílu písemný doklad, že neporušujeme smlouvu. V ní je totiž napsáno, že připravovat se musíme jen s týmem. Jinak by nám oběma hrozila pokuta za neplnění smlouvy. O vyřazení z kádru a samostatné přípravě jsme se dozvěděli od manažera Mináře. Tu písemnost jsme nakonec získali a podepsali.
Co by následovalo v případě, že ještě dnes prodloužíte smlouvu?
Mohl bych se vrátit do týmu. Já to ale neudělám.
Tomáš Polách to tvrdil také. Nakonec podepsal.
Každý se musí sám rozhodnout. Jak říkám, prodloužení o půl roku nemusí znamenat řešení.
Nový trenér Karel Jarolím řekl ještě před svým nástupem, že si promluví s Poláchem i s vámi. Hovořili jste spolu?
Vůbec ne.
Hráč má platnou smlouvu, je platný pro tým, ale jelikož nechce smlouvu prodloužit (pouze dodržet), nesmí hrát. V nefotbalovém světě se tomuhle říká vydírání. To je přesná citace jednoho ze čtenářů internetového serveru iDNES, který se podepsal 1. září v diskusi k textu "Kowalík riskuje, přestává hrát" jako Maxx. Slovo vydírání se ve čtenářských debatách objevuje často. Souhlasíte s tím, že jste klubem vydírán?
Nazval bych to jinak. Kdybych pracoval jako dělník a mistr mi řekl, že už se mnou nepočítá, tak obdržím výpověď. Určitě by si mě na deset měsíců neodložil na dovolenou a ještě mi za to platil. Synot to řeší vážně po svém. Vydírání to není. Platí mě, ale za nic! Možná si říkají: Vytrestáme tě tím, že nebudeš hrát deset měsíců fotbal. Já se ale jako rebel necítím. Proti nikomu v Synotu nic nemám. Byl jsem v klubu vždy spokojen. Teď se ale ke mně nezachovali nejlíp. Přitom jsem oddílu, myslím, dost pomohl. Nastřílel jsem čtyřiatřicet branek a pomohl vyhrát skoro osmdesát zápasů. To určitě nebyla náhoda.
Už víte, co budete dělat za měsíc?
Samostatný trénink asi proložím účastí ve futsalové lize. Už mám jednu nabídku. Takže se nejspíš schyluje k další kuriozitě. Asi budu hrát ligový futsal a žít z peněz, které mi půjdou do konce června od Synotu. No řekněte, má to logiku?
Neporušíte tím smlouvu?
Futsalistou být můžu. Jsou to přece amatéři, kteří navíc nepatří pod fotbalový svaz. Fotbal, futsal? Hlavně ať zase brzy hraju. Třeba nakonec budu i tenistou. To je ale samozřejmě vtip. Smutný vtip.
V zimě se otevře další prostor k jednání o odchodu. Myslíte, že šance na přestup je víc než poloviční?
Synot mě může prodat. Přivítal bych to jako nejlepší a nejjednodušší řešení, ale... Nechci o tom mluvit.
Naznačit snad můžete.
Přijal jsem už jeden telefonát, ve kterém jsem se dozvěděl novinku. Nemám počítat s tím, že v zimě odejdu. Nevím, co si o tom mám myslet. Přijde mi, že se situace řeší silou a ne rozumem. Jako by se mi někdo mstil za rozhodnutí, na které mám právo. Stále dokola si opakuju: Proč to vzniklo? Vadím snad někomu?
Možná mohl všechno vyřešit odchod do Cottbusu. Proč se vlastně neuskutečnil? V testech jste přece uspěl.
Slovo test bych poopravil. Ani před odjezdem o něj nešlo. Němci mi řekli hned na úvod něco jiného. Dvakrát jsem si zatrénoval, hlavní trenér mě přitom ani neviděl. Měl jsem totiž jednat rovnou o smlouvě. Hovořilo se už o konkrétním návrhu. Pak se ale objevil problém, který možná všechno zmařil. Cottbusu se zranil první gólman, a kvalitní náhrada, která se našla v Kaiserslauternu, vyčerpala z pokladny příliš peněz. Takže závěr je takový, že mě nakonec chtěli jen na hostování a nejlépe zadarmo. Na to by ale nikdo soudný nepřistoupil. Škoda.
Pokusíte se svůj případ stručně shrnout?
Jedná se se mnou jako s máslem, s obyčejným zbožím. Všechno se přepočítává na peníze. Taková je ale doba. Neprodali, vyhodili. Tak se to řeší.
Jiří Kowalík se raduje spolu s diváky ze své branky. |
