"Všechny ty svoje akce bych vyměnil za vítězství," hlesl do prázdna. Brno s Příbramí remizovalo 1:1, o hubený náskok přišlo deset vteřin před koncem. "Je to hrozná smůla," bědoval čtyřiadvacetiletý útočník.
Právě od něj se čeká, že mužstvo vyvede z šedi průměru. Že svým umem zavelí k návratu mezi českou elitu a znovu pobaví diváky líbivou hrou. "Vím, že se na mě spoléhá. Někdy je to těžké, ale snažím se nezklamat."
V neděli našlápl správnou cestou. Hýřil nápady, byl k neutahání. Jediná akce Brna se bez něj neobešla. Pacanda vyvrátil fámy o špatné kondici a na hřišti strávil celý zápas. Odpracoval kompletní závazek a ještě k němu přidal něco navíc. Dal gól, trefil břevno, po jeho kličkách vystřelil Došek do tyče.
"Měl jsem dát ještě nějaký další gól. Přes obránce Příbrami se totiž dalo docela snadno projít," pokyvoval hlavou při vzpomínce na několikeré průniky skrz zkoprnělou linii hostů.
Klub věří, že se jeho klenot odpíchl ke skvělému jaru. Vloni nastřílel v průběhu druhé polovinu sezony sedm branek, celkem jich měl třináct a za dvojicí Štajner-Nezmar z mistrovského Liberce skončil třetí v pořadí nejlepších kanonýrů soutěže. Letos má zatím tři, statistiku mu kazí začátek ligy, který vynechal kvůli zranění kotníku.
Ani v zimě se problémům se zdravím nevyhnul, počátkem ledna ho limitovala zanícená achilovka. Ale už je úplně fit. A co křehká Pacandova psychika? Neproškrábne tenkou vrstvu odolnosti pokažený konec zápasu? "Nesmí nás to poznamenat. Ani mě, ani ostatní. Začíná jarní část, takže si musíme věřit."
V mysli ho prý bude hřát vzpomínka na precizní hru. Potěší ho, že tým hrál dobře. Černou vteřinou ze závěru, která ukradla triumf, si dojem zkalit nenechá. "Teď jedeme do Liberce, tak snad tam budeme mít více štěstí. Třeba loni se nám tam dařilo," vzpomněl Pacanda remízu 3:3, kterou Brno málem sebralo Liberci titul. Sám Pacanda tehdy dal dva góly a byl ozdobou utkání.
