Jednašedesátiletý trenér Hiddink na vrcholném mezinárodním turnaji dovedl své mužstvo mezi nejlepší čtyři už potřetí. Ale finále nevybojoval ani s týmem rodné země na mistrovství světa 1998, ani s korejskou reprezentací o čtyři roky později. A ani do třetice, teď na Euru 2008, to nevyšlo.
Proč?
Narazili jsme na skvělý a hodně silný tým Španělska. Zasloužil si postoupit. Od začátku se Španělé snažili držet míč a kombinovat na jeden dotyk, abychom my museli běhat a vyčerpali se. Unavili nás a rozhodli. Hodinu jsme se drželi a hráli dobře, ale pak už to bylo hodně těžké.
V čem byl hlavní rozdíl mezi Ruskem a Španělskem?
V kvalitě a zkušenosti. Pro Rusko, stejně jako před lety pro Koreu, bylo semifinále něčím zcela novým. Na postup do finále se ještě musíme učit. Zato Španělé mají hodně zkušeností, ví, jak zahrát, jak soupeře nepustit do šance, jak rozhodnout. Dokud držíte ještě bezbrankový stav, je to OK. Ale když prohráváte, proti takhle vyzrálému protivníkovi se zápas otáčí jen těžko.
Jste hodně smutný?
Porážka znamená konec na turnaji, takže bezprostředně po zápase jsme všichni zklamaní. Ale až opadnou první emoce, uvědomíme si, co jsme dokázali. A tím nemyslím jen výsledky a postup do semifinále, ale i předvedené výkony.
Kdo teď podle vás bude mistrem Evropy? Španělé, nebo Němci?
Víte, moc se mi líbí, jaký fotbal hrají Španělé. Útočně, rychle, na jeden dotyk. Proti nám se tak dostali do spousty šancí. Jsou hodně zkušení. Ale nedokážu říct, kdo finále vyhraje, to po mně nechtějte. I Němci toho mají hodně za sebou, tady na Euru odehráli dobré zápasy.
Mimochodem, Němci vás čekají v následující kvalifikaci o postup na mistrovství světa.
Bude to těžká kvalifikace. Teď si kluci musí hlavně odpočinout, protože za chvilku už je zase čeká ruská liga. A pak se zaměříme na kvalifikaci. Po tomhle Euru budeme zase o něco zkušenější a silnější. Věřím tomu.
