"S manželkou se teď nebavíme o ničem jiném. Sama ví, že mě nemůže nějak rozptylovat," přiznává dvaapadesátiletý kouč, jehož tým se dnes od 20 hodin na bouřícím stadionu v Uherském Hradišti postaví Plzni. "Určité chvění už mám. Každý začátek ročníku je trošku specifický. Ale věřím tomu, že jsme dobře připraveni."
Spíte dobře?
No, práce s přípravou je teď hodně, navíc vždycky hodinu prožiju v autě cestou na trénink, hodinu cestou domů, takže když se pak vrátím domů, tak spím dobře. Horší asi bude noc před zápasem.
Začátku sezony přikládáte velký důraz, že?
Je to tak. I když jsou kluby, které dobře začaly, ale přišla na ně krize a vytratily se. První zápas je důležitý, je to odrazový můstek, ale víc můžou ukázat až třeba první čtyři kola.
Dnešní den trenéra Josefa MazurySlovácko tráví předzápasové soustředění na Velehradě. 5.00 Probuzení. "Asi nedospím rána, člověku se pořád honí hlavou sestava vaše i soupeřova. Fotbal nejde vypustit z hlavy." |
Překvapilo vás, že jste i přes velké hráčské změny vyhráli šest ze sedmi přípravných zápasů a navíc po hodně kvalitních výkonech? Je pravda, že se kádr hodně obměnil, trošičku jsme měnili i styl hry. V přípravě to celkem fungovalo, jsem sám zvědavý, jak se nám to bude dařit v lize. Mám obavy, aby nás technický fotbal trošku nesrážel. Přijdou totiž i zápasy, kdy nebudeme moct hrát jenom ten technický fotbal, ale bude potřeba bojovat a třeba i nakopávat míče. A na takovou hru jsou taky potřeba hráči.
V čem je pro vás ponaučením loňská zkušenost ze Zlína, kde jste i přes vydařenou přípravu nezvládli úvod ligy a už po sedmi ligových zápasech jste byl odvolaný?
No, když se za tím ohlížím, tak si hlavně myslím, že prostoru jsem dostal málo. Těžko říct, jak by se to vyvíjelo dál, ale podle mě odvolání po zápase se Slavií bylo unáhlené, situace taková ještě nebyla.
Sledoval jste letní změny u ligových soupeřů?
Pořád, to se nedá přehlížet.
Kolik týmů se teda posílilo kvalitněji než vy?
Jasně, vím, že spousta mužstev tak výrazné posílení neměla, ale u nás je to zapříčiněno hlavně postupem do ligy, proto bylo potřeba posílit celý mančaft. Ve druhé lize jsme i přes vydařené jaro byli až desátí a u toho jsme nechtěli zůstat. Zaměřili jsme se na to, že do každé řady je potřeba přivést alespoň jednoho nového hráče, což se podařilo. Až soutěž ukáže, jestli to budou posily, ale předpoklad tady je.
Nový útočník Petr Švancara je známým šprýmařem. Už něčím dostal i vás?
Hodně jsem se pobavil, když jsem četl jeho online rozhovor se čtenáři iDNES.cz. Musím přiznat, že jedna sázka mezi mnou a mančaftem už teď proběhla, do kabiny jsem tak musel přinést kuřátka za vítězství v přípravě nad Zlínem. Teď je sázka a to hodně dobrá, když získáme šest bodů z prvních tří kol. Pro mančaft je to velká výzva. Samotného mě překvapuje, že jsem se k tomu nechal vyhecovat. Ale víc neprozradím.
Švancara rád v nadsázce razí heslo, že kdo se vrací, nevěří gólmanovi. Budete mu v tom dávat volnost?
(usměje se) To ne. I Petr ví, že chci, aby se na bránění podílelo celé mužstvo a i on se tak do některých prostorů trochu stahuje. Petr ale má svou hru, je lepší směrem dopředu, tak ať hraje dopředu.
Útok ještě plánujete posílit. Kolik hráčů teď máte vytipovaných?
Myslím, že tři hráče. Jedná se o tom, za jakých podmínek a v jaké situaci by je kluby byly ochotné uvolnit.
Jsou to všechno vysocí hráči?
Je tam vysoký hráč a je tam i malý.
Může nastat i situace, že nikdo nový už nepřijde?
Myslím, že určitě ještě někdo přijde. Je to na dobré cestě a náš management ví, že je to jedna z priorit.
Do středu hřiště jste získali Valentu s Abrahámem. Připadá mi, že jsou to dost podobné typy a role defenzivního a ofenzivního záložníka moc rozdělené nemají.
Do určité míry. Když chceme, abychom hráli trošičku defenzivněji, tak nastoupí vedle sebe, při ofenzivnějším způsobu hry je jeden nahoře a druhý trošku pod ním a specifika rozdělená mají. Ale je potřeba dodat, že střed hřiště není jen o těchto dvou hráčích. Máme tam i Míšu Kordulu, který však byl v létě zraněný a nemá skoro nic odehraného. Ale máme tam především Jirku Perůtku, který při pohárovém semifinále na Slavii byl jedním z nejlepších hráčů. Pořád tak je možnost, že bychom sestavu vyztužili i Jirkou, který může hrát ofenzivu i defenzivu.
Na post stopera jste získali Petera Struhára, kterému ale v první přípravě hráči Třince natřikrát zlomili nos. Je schopný nastoupit?
Peťa hrát chce, je připravený, ale je u nás dva týdny a z toho šest dní promarodil. Odehrál v přípravě jen dva poločasy. Je potřeba, aby si na sebe s kolektivem zvykli. Navíc je to i ovlivněné zraněním.
Jaké vlatně máte pro sezonu přání?
Nebudu říkat, že chci skončit na některé příčce. Jako každý trenér chci zkrátka být co nejvýš. Jsme nováčkem v první lize a vím, že v prvním roce se dá využít i určitého nadšení. A naopak mančaft si musí ligu ozkoušet, sehrát se. Je hlavně potřeba poctivý, odmakaný výkon. Nemusí to jít herně, ale diváci musí vidět, že kluci na hřišti nechají srdce.
Sám ze sebe si děláte srandu, že jste vlčák - obranář. Jaký styl hry ale skutečně zastáváte?
Ta škatulka asi vznikla tím, že jsem přišel do Brna, které se zachraňovalo a s tím se nějaká paráda dělat nedala. V dalším roce už jsem skončil pátý. S Trnavou jsme byli čtvrtí, hráli finále poháru, ale tady už se o tom moc nemluvilo. Celý život jsem sice v obraně hrál, ale tím nechci říct, že mi je bližší. Hodně se věnujeme i útočné fázi, ale dost se to odvíjí i od toho, jestli máte útočné typy hráčů.
Po konci v Brně jste tehdy řekl, že se v komunikaci s fanoušky zkusíte poučit. Změnil jste se?
Brno pro mě byla velká škola. Těžko si vysvětlíte, když skončíte na pátém místě, přijdete na domácí stadion a tam visí plakát "Mazura ven!" To se mi těžko dávalo do souvislostí. Pak jsem přišel do Trnavy, kde jsem si liboval. Tím, že je to bašta fotbalu a diváci jsou fantastičtí, to byl zase opačný extrém. Nikdy jsem se nebránil komunikaci s fanoušky. I v životě mi ale dlouho trvá, než se s někým sžiju, a stejné je to i s diváky. Nejsem takový, že bych za nimi po prvním vyhraném utkání šel a dělal kdovíco. Všechno chce svůj čas. Pak se člověk trošku uvolní a je spontánní. Ředitel má v kanceláři fotku po finále poháru, kde se se mnou objímají fanoušci a já snad zpívám. Něco takového bych si v letošní sezoně klidně zopakoval.
