Vidíte, máte čtyři body a po třech zápasech pomýšlíte na postup ze základní skupiny. Tolik nezískala Sparta za poslední dva roky. Pro srovnání: Kolik je váš rozpočet?
Loni padesát milionů, letos to bude dvojnásobek. Koupili jsme dražší hráče, jako je Hartig.
Sparta potřebuje třikrát víc.O Celtiku Glasgow či Portu nemluvě, a stejně jste ty dva porazili...
V zápase to není o penězích. Tam hraje jedenáct našich chlapů proti jejich jedenácti. A oni taky mají jen dvě nohy a jednu hlavu. Na jejich bohatství ani historii sice nemáme, ale bojujeme, jdeme na hranici možností. Klukům jsem řekl: Ukažte se, každý z vás má šanci se prodat do ciziny.
Téhle motivace se chytli. Společně s Liverpoolem byli první, kdo dokázal projít třemi předkoly až do hlavní soutěže. Navíc jste šokovali vítězstvím nad Celtikem 5:0.
Nikdo nám nevěřil. Všichni říkali, že se u nás nebude Liga mistrů hrát dalších dvacet let. A Celtic? Totálně nás podcenil, v novinách nás nazval hospodským mužstvem a pak odjel s pětkou.
Vladimír Weiss |
Jenže tu vám málem vrátil, dal vám čtyři góly. Jeden z nich, když si Ďurica roztrhl dres a neměl náhradní. Nesvědčí to trochu o amatérském "hospodském" mužstvu?
Souhlasím. Byla to amatérská chyba, obrovský průšvih. Deset minut jsme hráli v deseti a dostali gól do šatny na 2:0. Dneska ten dres visí u masérů v šatně a možná ho vydražíme jako raritu. Pořád se učíme, ale tenkrát jsem strašně běsnil.
Běsnění, emotivnost. To je určitě typická vlastnost Slováků, že? Když minulý týden dostal ve Slovácku vyhazov Ladislav Molnár, říkal, že na českou ligu se musel hodně změnit.
Asi to na Slováky sedí. Taky jsem emotivní a taky jsem se zklidnil. Pokuty od disciplinárky už nešlo platit. Na velkých stadionech pro 60 tisíc lidí vás stejně není slyšet.
Zkuste najít další rozdíly mezi Čechy a Slováky.
Český hráč si víc váží peněz, je pracovitější. Dám příklad: přišel k nám Lukáš Hartig, úžasný kluk. Má už vydělanou nějakou korunu, a přitom jezdí jako pila. Všem jde příkladem. A Češi jsou chytřejší, přitom to dřív byla naše vlastnost.
Myslel jsem, že zmíníte slovenské vlastenectví. Když se losovala baráž, mnozí Češi si kvůli tomu Slovensko nepřáli. Dokázali byste se prý motivovat, rozdíl v kvalitě by šel stranou.
Já Čechy chtěl. Pro nás by to byl emotivní souboj a šance by byly padesát na padesát. Ale střetneme se spolu na mistrovství světa. Věřím tomu!
Tam my musíme přejít přes Norsko a vy přes Španělsko. Poraďte, vy jste dal svůj jediný gól ve federální reprezentaci právě Norům.
Standa Griga mi přiťukl míč a já svou slabší levou nohou trefil pěkný volej. Ale radit nemusím, postoupíte.
Mluvíte jako český fanoušek.
Vždyť já jsem. Čechům strašně fandím.
Proč?
Jednak kvůli Brücknerovi, jednak jste nám jako tým nejbližší. A taky můj syn se vidí v Rosickém, má s ním vylepený celý byt.
Vzpomněl jste kouče Brücknera, jenž vás vedl v Drnovicích.
Úžasný člověk, a to jeho vnitřní fluidum! On mě tvaroval. Nepotřeboval jsem trenéra, který by na mě řval, ale s kým bych si mohl popovídat jako člověk. Vždycky mi říkal: Strajčičko, ty umíš kopat, běhej si jak chceš, ale dělej to, co ti říkám já. Šel jsem za ním a o jeho standardkách bych mohl napsat knihu.
Ale Brückner nebyl jediný trenérský velikán, jenž vás vedl. Co další?
Poznal jsem Vengloše s Ježkem, kteří nás dotáhli až na mistrovství světa do Itálie. Nezapomenu ani na Uhrina či Adamce. Z každého jsem si vzal to nejlepší a teď se to snažím předat dál.
Tak jaký jste tedy kouč?
Snažím se být přísný, ale zároveň kamarádský. Moje motto zní: Hráč nesmí nenávidět trenéra. Pumpuju do nich sebedůvěru a to, co jsem se ve fotbale naučil: lásku a disciplínu. Ale taky jim pomáhám v soukromém životě. Když potřebují zařídit školku pro dítě nebo když manželka shání práci.
V Petržalce jste už deset let. Zažil jste neuvěřitelnou cestu z druhé ligy až k evropské elitě...
Vzpomínám si na začátek. Tehdy jsem se v Košicích nepohodl s Rezešovci a byl jsem na dlažbě. Měl jsem třicet roků, výbornou formu. Majitel Artmedie mi podal pomocnou ruku a já se mu to dodnes snažím splatit.
Prý jste fotbalovým workoholikem?
Osm roků jsem nebyl na dovolené. Jsem buď na stadionu, nebo ve své firmě. Ale stálo to za to, sami vidíte.