Pokud totiž trenér postavil čtyři hráče ze států mimo EU, Kouba mohl jen na tribunu. Raději chodil hrát golf, než by se na fotbal díval. A protože za La Coruňu hráli Maročané, Brazilci či Kamerunec, na Čecha nezbývalo místo.
Kouba versus klub, fotbalová federace a ministerstvo sportu. Tak zněl soudní spor. „Žaloval jsem je za diskriminaci, bránily mi v práci,“ hlásil Kouba.
Uspěl, domohl se svých práv a rovnoprávnosti jako ve Španělsku někteří basketbalisté či ruský fotbalový záložník Karpin. I Kouba argumentoval tím, že jako člověk ze země přidružené k Evropské unii má nárok na práci jako kdokoli jiný.
Svůj nárok, aby nespadal do jakýchkoli diskriminačních kvót, sice obhájil, ale v La Coruni mu to pozici neulehčilo. Stále byl brankářem číslo tři až čtyři. Do klubu přitom přišel v roce 1996 jako gólman vicemistrů Evropy. Do branky se nikdy neprodral natrvalo. Nyní dělá náhradníka i ve Spartě.