"Nebrečím, je mi tady dobře," vypráví Kouba. "Stěžovat si můžu na jedinou věc. Že mi pořád slibovali, jak se mnou do budoucna počítají, jenže nikdy mi pořádnou šanci nedali." Propadl se jako zkrachovalý tenista ve světovém žebříčku. V polovině devadesátých let ho všude hýčkali, vždyť měl pověst jednoho z nejlepších gólmanů planety. A nyní? Od léta, kdy Koubovu konkurenci pozvedl španělský reprezentant Molina, je až čtyřkou v La Coruni! Vůbec se nedostal na soupisku mužstva, nemůže tedy nastoupit ani za béčko. Klub s ním dál nepočítá, chce ho časem prodat. "Kdy jsem chytal poslední zápas? To bylo někdy v letní přípravě," ani si pořádně nepamatuje.
Ale trénovat musí, má ještě smlouvu na tři čtvrtě roku. Nechce prý, aby mu za nějaké rebelské projevy srazili peníze. Má dobře spočítáno, o co by přišel. Někdo tomu řekne báječný život: vydělává a přitom se nemusí nervovat při zápasech. Jenže pro Koubu to jsou i ztracené roky v nejlepším gólmanském věku. Je mu jedenatřicet.
Tréninky v takové situaci nejsou moc příjemné. Hraje se na dvě branky a Kouba nemá místo. "Stoupnu si na pravé křídlo a už umím centrovat líp než David Beckham." Podobně ironickými poznámkami nešetří. Vypráví o svém zamilovaném golfu, umí ho prý nejlíp z fotbalistů La Coruni. "Aby ne, na greenu jsem pořád, zatímco do branky se nedostanu."
Život bývalého reprezentanta mohla změnit olympiáda. Objevil se v původním výběru, trenér Brückner ho ujišťoval, že právě jeho považuje za jedinou jistotu v nominaci, ale nakonec ho nezval. Kouba se k záhadnému počínání trenéra už nechce vracet. Tehdy byl však hluboce zklamán, protože kvůli olympiádě se vzdal angažmá v Tenerife. "Chtěl jsem přestoupit, konečně po letech zase chytat. Ale celá věc byla postavená buď Tenerife, nebo olympiáda. A já slíbil Brücknerovi, že do Sydney pojedu. Nechtěl jsem ho zklamat." Nakonec přišel o obojí a musí čekat dál.
Teď může odejít do jiného španělského klubu až od 15. prosince, kdy začíná další přestupní termín. Ale to by se museli objevit zlatokopové, kteří by ho zaplatili. Klubový prezident Cesar Augusto Lendoiro totiž vyhodil hodně vysokou sumu, za niž Koubu uvolní. "Prozrazovat ji nechci. Ale pokud s ní nepůjde rapidně dolů, budu muset počkat až do vypršení smlouvy, kdy budu zadarmo." Lendoiro z ceny asi těžko sleví. Je tvrdý byznysmen, vždy čeká do poslední chvíle, že se nějaký zájemce chytí.
"Já si z ničeho hlavu nedělám. Čekám. Ale taky se připravuju, abych se podruhé už nespletl. Jednám na úřadech, chci dostat výjimku, aby mě nepočítali mezi cizince mimo Evropskou unii." Právě na tohle "dojel" v La Coruni, kde byl přebytek hráčů z ciziny.
